6 C 248/2020-93 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 412 948 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne [datum] v 17:05 hodin došlo na silnici I. třídy [číslo] v k. ú. [obec] v úseku 41,226 km k dopravní nehodě, kterou jako řidič [značka automobilu], [registrační značka], způsobil žalovaný, který při průjezdu pravotočivou zatáčkou nepřizpůsobil rychlost vozidla mokrému povrchu a směru vozovky, přejel s vozidlem do protisměru, kde se levou přední částí vozidla střetl s levou zadní částí protijedoucího osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], řízeného [jméno] [příjmení] a následně též levou přední částí vozidla s osobním vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], řízeného [jméno] [příjmení]. 2. Z relace [stát. instituce] vyplývá, že žalovaný bezprostředně po dopravní nehodě nesetrval na místě a utekl, přičemž po něm bylo vyhlášeno pátrání za použití policejního vrtulníku a nasazení psovoda se služebním psem, přičemž žalovaný teprve [anonymizováno] v době kolem 06:00 hodiny ranní oznámil policii svou přibližnou polohu. 3. Následkem dopravní nehody došlo k lehkému zranění [jméno] [příjmení] a jejího syna [jméno] [příjmení] a ke škodě na poškozeném vozidle ve vlastnictví [právnická osoba] [obec], ke škodě na poškozeném vozidle ve vlastnictví [právnická osoba] 4. Žalobkyně následně na základě pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [číslo] je odpovědnostním pojistitelem vozidla žalovaného. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb. vyplatila celkem 5 následujících částek v úhrnné žalované výši. Poškozené vozidlo, které řídil [jméno] [příjmení], je označeno jako poškozené vozidlo č. 1, poškozené vozidlo, které řídila [jméno] [příjmení], je označováno jako poškozené vozidlo č. 2. 5. 1) Poškozené č. 1 byla vyplacena dne 26. 7. 2017 částka 78 224 Kč představující z důvodu formy likvidace škodní události tzv. ekonomickou totální škodu, to je rozdíl mezi obvyklou cenou poškozeného vozidla č. 1 v době dopravní nehody ve výši 165 000 Kč a hodnotou zbytku poškozeného vozidla v celkové výši 86 776 Kč. 2) poškozené č. 1 dne 28. 7. 2017 částku ve výši 29 000 Kč představující dolikvidaci škodní události reflektující na nesouhlas poškozené č. 1 s výší dosavadního vyplaceného pojistného. Výpočet pojistného plnění byl proto stanoven z vyšší obvyklé ceny vozidla a druhé vyplacené pojistné tak představuje doplatek na rozdílu mezi obvyklou cenou poškozeného vozidla a hodnotou jeho zbytků. 3) poškozené [právnická osoba] [anonymizováno] dne 25. 8. 2018 částku ve výši 269 339 Kč představující náhradu vyplaceného pojistného plnění při škodě na poškozeném vozidle č. 2 [anonymizována dvě slova] z titulu havarijního pojištění, kdy tento nárok vyplývá v souladu s ustanovením § 2820 o. z., formou regresního nároku uplatnila proti pojišťovně žalobkyně. Toto pojistné plnění představuje z důvodu formy likvidace škodní události tzv. ekonomickou totální škodu, to je rozdíl mezi obvyklou cenou poškozeného vozidla č. 2 ve výši 553 306 Kč v době dopravní nehody a hodnotou zbytků ve výši 283 967 Kč. 4) poškozené [číslo] dne 27. 11. 2017 částku 35 544 Kč představující dolikvidaci spoluúčasti na škodní události. 5) poškozené [právnická osoba], částku ve výši 2 841 Kč představující náhradu nákladů spojených s asistenčním zásahem u dopravní nehody. Uvedená částka je bez DPH. 6. Podle relace [stát. instituce] žalovaný z místa dopravní nehody utekl, aniž by jevil sebemenší známky toho, že by chtěl účinně napomoci objasnění skutečných příčin dopravní nehody, nebo být jiným způsobem součinný při jejím šetření, přičemž byl dopátrán teprve dodatečně. 7. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že dle ust. § 10 odst. 1 písm. b) Zákona, ve znění účinném od 23. 9. 2016:„ Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.“ Dle ust. § 10 odst. 1 písm. c) Zákona, ve znění účinném od 23. 9. 2016:„ Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.“ Dle ust. § 2 písm. f) Zákona: „Pro účely tohoto zákona se rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.“ Žalobkyně v souvislosti se ztížením řádného šetření pojistné události odkazuje na Rozsudek [anonymizováno]:„ Z uvedeného tedy vyplývá, že ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem podle § 9 odst. 3 ve smyslu § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. (pozn. tehdejšího znění) se vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok.“ Žalobkyně v souvislosti se ztížením řádného šetření pojistné události dále zmiňuje znění Důvodové zprávy k zákonu č. 304/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, která zdůvodňuje změnu ustanovení § 10 Zákona na současné znění v části čtvrté, čl. VII, k bodu 7, následovně:„ Zpřesňuje se ustanovení zakládající právo pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění včetně doplnění těch případů, kdy řidič z místa nehody ujel nebo jinak postupoval s cílem vyhnout se např. dechové zkoušce nebo zcela znemožnil určení viníka nehody. Ujetí od nehody nebo nevrácení se na její místo, aniž by k tomu byla objektivní příčina, resp. neohlášení takové nehody, nemůže být beztrestným chováním viníka nehody. (…)“ Žalobkyně má za to, že žalovaný neměl zřetele hodný důvod k tomu, aby místo [ulice] nehody opustil. Žalobkyně nemá snahu nikterak bagatelizovat subjektivní prožitek žalovaného z Dopravní nehody. Je však přirozené, že účast na dopravní nehodě není pro nikoho příjemnou situací. Žalovaný mohl zřejmě prožívat pocity ohrožení, eventuálně viny, a obavy z důsledků Dopravní nehody, to však nikterak neomlouvá jeho jednání po nehodě - takto impulzivní a neuváženou reakci není možno akceptovat. Je třeba taktéž přihlédnout k tomu, že k době Dopravní nehody bylo žalovanému téměř čtyřicet let a z [anonymizováno] mimo jiné vyplývá, že k době Dopravní nehody již měl dvanáctileté zkušenosti s řízením motorových vozidel. Žalobkyně s ohledem na věk a řidičskou praxi žalovaného nepovažuje jeho jednání za adekvátní reakci na danou situaci. Jakožto účastník silničního provozu měl žalovaný celou řadu povinností: povinností neprodleně zastavit Vozidlo počínaje, povinností oznámit Dopravní nehodu [anonymizováno] a poskytnout ostatním účastníkům první pomoc či jim alespoň pomoc zajistit konče. Žalobkyně tudíž nepovažuje jednání žalovaného za zcela přiměřené jeho osobě a dané situaci a nepovažuje je za zřetele hodný důvod opuštění místa Dopravní nehody. I kdyby byl žalovaný skutečně v prvé chvíli v šoku a nesplnil by své zákonné povinnosti účastníka silničního provozu z omluvitelného hnutí mysli, nelze akceptovat jeho následné jednání, kdy po několik hodin po Dopravní nehodě byl zcela nezvěstný a k jeho dopátrání byl bezvýsledně použit i policejní vrtulník a služební pes. Žalovaný byl nalezen teprve na druhý den ráno, kdy okolo šesté hodiny ranní sám udal policii, že se nachází kdesi v lese. V 06:29 hodin byla u něho provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem. Žalobkyně na tomto místě zdůrazňuje, že ačkoli dechová zkouška provedená na druhý den vykázala negativní výsledek, nelze již žádným způsobem zjistit, zda žalovaný nebyl pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky v době Dopravní nehody. K Dopravní nehodě došlo v čase 17:05, přičemž dechová zkouška byla provedena až v 06:29 hodin následujícího dne. Mezi oběma okamžiky je tak prodleva bezmála 13,5 hodiny, po jejímž uplynutí objektivně vzato mohly být účinky případného ovlivnění alkoholem již značně minimalizovány. Tudíž teprve následným provedením dechové zkoušky bylo znemožněno zjištění jiného postižního důvodu ve smyslu ust. § 10 Zákona. Žalobkyně nezná důvody, pro něž se žalovaný po třináct hodin skrýval v lesích, zda ve snaze uklidnit se po vypjaté situaci, ač by dle názoru žalobkyně postačila ke vzpamatování se i přes závažnost Dopravní nehody doba podstatně kratší, nebo ve snaze zmařit zjištění skutečných příčin Dopravní nehody, ovšem už jenom tato skutečnost implikuje, že bylo šetření škodní události značně ztíženo. Vyjma výše uvedeného má žalobkyně za to, že šetření škodní události bylo značně ztíženo také v t