8 C 186/2021-11 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 7. 2021 domáhá na žalovaném zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 1. 4. 1988. Tímto mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období dubna 2020 – srpna 2020, tedy za 5 měsíců po 135 Kč, celkem 675 Kč. Splatnost televizního poplatku je stanovena vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Žalovaný byl opakovaně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky, svou povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě. Žalovaná požadovala zaplacení úroku z prodlení, který kapitalizovala za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15. 7. 2021 ve výši 64,15 Kč. 2. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu dané usnesením ze dne 1. 10. 2021, č. j. EPR 168678/2021-13 ve stanovené lhůtě nevyjádřil, dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. se má tedy za to, že s navrženým postupem souhlasí, o čemž byl soudem poučen. 3. Soud má na základě listin předložených žalobkyní za prokázané, že žalovaný se přihlásil v měsíci dubnu 1988 jako poplatník televizních poplatků do evidence poplatníků, tak jak vyplývá z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis evidence [anonymizováno]. Dle přehledu nezaplacených předpisů žalovaný neuhradil na poplatcích ničeho za období od měsíce dubna 2020 do srpna 2020 včetně, kdy dlužná částky činí za každý měsíc 135 Kč, to je za 5 měsíců krát 135 Kč celkem 675 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky žalobkyní písemně výzvou ze dne 27. 11. 2020, která byla žalovanému zaslána doporučenou poštou, dle dodejky do vlastních rukou žalovaný výzvu žalobkyně osobně převzal dne 4. 1. 2021. Dále byl žalovaný před podáním žaloby upomínán výzvou žalobkyně ze dne 29. 1. 2021 zaslanou mu doporučenou poštou do vlastních rukou, dle sdělení pošty si adresát zásilku v úložní lhůtě nevyzvedl. 4. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, poplatníkem je tato osoba. 5. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. výše rozhlasového poplatku je 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku pak 135 Kč. 6. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 7. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 8. Soud shledal žalobu žalobkyně zcela důvodnou. Žalovaný se přihlásil jako poplatník televizních poplatků, vznikla mu tedy povinnost platit televizní poplatky ve výši stanovené zákonem č. 348/2005 Sb. Žalovaný však nezaplatil poplatky za shora uvedené období a dluží tak žalobkyni celkem částku 675 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalovanou částku uhradil nebo mu povinnost k zaplacení zanikla jiným způsobem. Žalobkyně v řízení doložila, že žalovaného o zaplacení dlužných televizních poplatků upomínala tak, jak jí ukládá zákon. Žalobkyně se tedy oprávněně domáhá i přiznání úroku z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jestliže se žalovaný dostal do prodlení s peněžitým plněním. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jsou tvořeny částkou 400 Kč na zaplaceném soudním poplatku a paušální náhradou hotových výdajů za 2 úkony po 100 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy 600 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení tvořenou odměnou za zastoupení advokátem s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/2012.