8 C 209/2020-30 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně žalobou ze dne 6. 10. 2020 navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 350,90 € se zákonným úrokem z prodlení od 25. 6. 2020 do zaplacení a částka 1 200 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že žalobkyně pro žalovaného provedla přepravu dne 30. 4. 2020 dle jeho objednávky ze dne 29. 4. 2020 [číslo]. Za provedenou přepravu žalovanému vystavila dne 10. 5. 2020 fakturu č. [číslo] na dohodnutou částku 350,90 € se splatností 24. 6. 2020. Tuto částku žalovaný zůstal dlužit. Výpisem z 26. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, na výzvu žalovaný odpověděl dopisem z 31. 8. 2020 tak, že faktura byla započtena s jeho fakturou znějící na částku 9 520 Kč. Žalovaný neuvedl, o jakou fakturu se mělo jednat. Protože žalobkyně žádnou fakturu vystavenou žalovaným neeviduje, opětovně se na žalovaného obrátila přípisem z 2. 9. 2020, který si žalovaný převzal 3. 9. 2020. Žalovaný byl vyzván, aby doložil fakturu, na základě které zápočet provedl, jinak nechť uhradí dlužnou částku s příslušenstvím. Na druhý přípis žalovaný již nereagoval a ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení a dále částky 1 200 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen k odporu žalovaného. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, jestliže nárok žalobkyně neuznává ani částečně. Žalovaný uvedl, že na základě objednávky žalobkyně [číslo] ze dne 26. 9. 2007 provedl pro žalobce přepravu izolačních panelů ze [právnická osoba], [právnická osoba] [ulice] [číslo popisné], [obec] v [země] do [právnická osoba], závod [anonymizováno], [ulice a číslo], v [obec]. Přeprava byla realizovaná ve dnech 29. 9. 2008 (nakládka) a 30. 9. 2008 (vykládka). Za tuto přepravu žalovaný vystavil žalobkyni dne 10. 10. 2008 fakturu [číslo] znějící na částku ve výši 9 520 Kč s DPH se splatností ke dni 9. 12. 2008. Žalobkyně však tuto fakturu neuhradila. Následně došlo ze strany žalobkyně ke dni 10. 9. 2009 k písemnému uznání jejího dluhu vůči žalovanému z uvedeného titulu co důvodu i výše, žalobkyně se zavázala tento dluh vůči žalovanému uhradit nejpozději do 31. 12. 2012. Bohužel ani v tomto termínu k uhrazení dluhu ze strany žalobkyně nedošlo. Dne 30. 7. 2020 adresoval žalovaný žalobkyni jednostranný zápočet pohledávek, ve kterém jednostranně započítal svou pohledávku vůči žalobkyni z faktury [číslo] uznané žalobkyní vůči pohledávce žalobkyně z faktury č. [číslo], tj. pohledávce uplatňované žalobkyní v tomto řízení, v korunách českých pohledávka žalobkyně činí 9 516,41 Kč, kdy rozdíl ve výši 3,59 Kč žalovaný nežádá uhradit. Žalovaný zcela po právu započetl svoji pohledávku vůči pohledávce, kterou žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. 3. Žalobkyně se k odporu žalovaného vyjádřila tak, že v minulosti od žalovaného nikdy neobdržela listinu, a to uznání dluhu. Žalobkyně žádnou takovou listinu neeviduje, žalovaného také vyzývala, aby jí byla listina předložena, na to však žalovaný nereagoval. Žalobkyně neeviduje ani žádný svůj závazek vůči žalovanému, natož závazek uznaný. Takový závazek žalobkyně vůči žalovanému neexistuje. Listina o uznání závazku neobsahuje podpis žádné oprávněné osoby, která by za žalobkyni takovou listinu mohla podepsat. Není zde ani uvedeno, kdo by takový úkon měl za žalobkyni učinit. Žalobkyně také odmítá, že by částku 9 500 Kč uznala se splatností tří let, ničeho takového žalobkyně zásadně nečiní. Žalobkyně namítá pravost listiny jako celku, namítá i nepravost podpisu na této listině. 4. Žalovaný se vyjádřil, tak, že originál listiny zaslal žalobkyni a zpět mu byla vrácena pouze kopie této listiny, a to uznání dluhu, kterou jedině má on k dispozici. Originál této listiny žalovaný k dispozici nemá a nemůže jej soudu předložit. 5. Pokud jde o žalobkyní tvrzený nárok na zaplacení částky 350,90 €, soud vychází ze shodných tvrzení účastníků o tom, že žalobkyně pro žalovaného dne 30. 4. 2020 dle jeho objednávky z 29. 4. 2020 provedla přepravu, kdy jak z objednávky [číslo] bylo zjištěno, žalovaný u žalobkyně objednává přepravu s nakládkou 30. 4. 2020 mezi 10:00 hodin a 14:00 hodin v místě [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec], s vykládkou dne 4. 5. 2020 od 9:00 hodin do 10:00 hodin v místě [anonymizována dvě slova], [ulice] [číslo popisné], [PSČ] [obec], [země], když se jedná o přepravu 40 ks senáže v kulatých balíkách za dohodnutou cenu bez DPH 290 €. Po provedení přepravy žalobkyně fakturou – daňovým dokladem č. [anonymizováno], vystavenou dne 10. 5. 2020, účtuje za provedenou přepravu z [země] – [obec] do [země] – [obec] dne 30. 4. 2020 částku 290 € spolu s DPH ve výši celkem 350,90 €. Splatnost je stanovena do 24. 6. 2020. Shodně i oba účastníci tvrdili, že tato účtovaná cena přepravy nebyla ze strany žalovaného žalobkyní zaplacena. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2555 a násl. o. z., dle kterého smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Žalobkyně si svojí povinnost vyplývající pro ni ze smlouvy o přepravě věci splnila, žalovaný oproti tomu nezaplatil žalobkyni jako dopravci sjednané přepravné. Soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 350,90 € spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jestliže se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu. 6. Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně má tedy právo na zaplacení částky 1 200 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky vůči žalovanému o zaplacení částky 350,90 € z titulu nezaplaceného přepravného. V této části soud žalobě také vyhověl jako důvodné. 7. Pokud jde o tvrzení žalovaného o započtení pohledávek a tvrzení, že žalobkyně uznala svůj dluh vůči žalovanému vyplývající z provedené přepravy ve dnech 29. 9. 2008 a 30. 9. 2008, kterou měl žalovaný provést pro žalobkyni, a za kterou si účtoval částku 9 520 Kč se splatností 9. 12. 2008, a kterou žalobkyně následně uznala písemně dne 10. 9. 2009 se splatností do 31. 12. 2012, soud uvádí, že žalovaný toto své tvrzení neprokázal. Soudu byla předložena kopie listiny„ Uznání dluhu“, ve které žalobkyně měla uznat co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalovanému ve výši 9 520 Kč z důvodu vzniku dluhu uhrazené faktury [číslo] ze dne 10. 10. 2008. Žalobkyně prohlašuje, že svůj dluh vůči dlužníkovi splatí do 31. 12. 2012. Žalovaný před soudem prohlásil, že originál takové listiny nemá k dispozici a soudu jej předložit nemůže. Žalobkyně popřela pravost listiny, tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel. Jestliže vystavitel popírá pravost listiny, důkazní břemeno ohledně pravosti leží na tom účastníkovi, který si ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky. Takového účastníka pak stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. Soudu nebyl předložen originál takové listiny, byla předložena jeho pouhá kopie s otiskem razítka a nečitelným podpisem. Listina byla provedena k důkazu, z této soud však nemůže učinit závěr, že se jedná o řádnou kopii pravé listiny, zda listina byla zkopírována jako celek, či byla zkopírována po částech. Žalovaný tedy neprokázal, že žalobkyně svůj dluh vůči žalovanému uznala, že tato pohledávka existuje a je způsobilá k započtení proti existující pohledávce žalobkyně. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na jejich náhradu, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč, tj. 6 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení včetně první porady s klientem, výzva k plnění, podání žaloby a účast při jednání soudu dne 13. 1. 2021), paušální náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, náhrady za promeškaný čas jízdou z [obec] do [obec] a zpět dne 13. 1. 2021 za celkem 16 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 600 Kč a dále cestovného z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem tov. Značky [tov. značka], [registrační značka] při ujetých celkem 618 km při kombinované spotřebě 4,9 litru benzínu automobilového 95 oktanů při ceně 27,80 Kč litr a základní náhradě za 1 km jízdy, tedy 40 Kč, tj. cestovného 3 399 Kč Celkem bylo žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznáno 12 599 Kč.