2 C 109/2022-48 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 13. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 1 239,16 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřeli dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, smlouvou o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, na základě které se zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a zprostředkovávat přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení plateb třetím stranám, a to z vyúčtování [číslo] za období od 10. 10. 2020 do 9. 11. 2020 částky 499,63 Kč, z vyúčtování [číslo] za období od 10. 11. 2020 do 9. 12. 2020 částky 491,03 Kč a z vyúčtování [číslo] za období od 10. 12. 2020 do 9. 1. 2021 částky 248,50 Kč, vždy k telefonnímu číslu [číslo]. K uzavření smlouvy žalobkyně dále uvedla, že byla uzavřena písemná smlouva prostřednictvím elektronických prostředků umožňující zachycení obsahu smlouvy a určení jednající osoby, kdy má žalovaný před uzavřením smlouvy k dispozici náhled smlouvy, obsahově totožný s následným potvrzením smlouvy, přičemž před uzavřením smlouvy odsouhlasuje, že se se všemi smluvními ujednáními seznámil. Účinnost smlouvy nastává okamžikem jejího zpracování žalobkyní. Žalobkyně vystaví [příjmení] kartu k objednanému tarifu a zakoupený telefon a zásilka je na pobočce žalobkyně připravena k vyzvednutí. Při vyzvednutí na pobočce se žalovaný prokázal dokladem totožnosti. Jedná se o platně vydáním [příjmení] karty 8. 10. 2020 uzavřenou konkludentní smlouvu. Po obdržení zásilky má zákazník 14denní lhůtu k odstoupení od smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že zákazník projeví zájem o uzavření smlouvy s žalobkyní, která mu následně učiní nabídku, jejíž akceptací je smlouva uzavřena. Účinnosti smlouva nabývá zadáním aktivačního kódu zákazníkem, čímž je smlouva potvrzena. Žalovaný provedl platbu, z níž lze dovodit jeho vědomost o existenci smluvního vztahu. Žalovaný měl dvouměsíční lhůtu pro podání reklamace proti doručenému vyúčtování, žádné oprávněné reklamace proti vystaveným vyúčtováním nevznesl. 2. Na základě provedeného dokazování nebylo možno uzavřít, že by žalovaný projevil zájem o uzavření smlouvy s žalobkyní, že by mu žalobkyně učinila nabídku tvrzeného obsahu a že by žalovaný tuto nabídku akceptoval. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaný na pobočce žalobkyně převzal [příjmení] kartu k objednanému tarifu a zakoupený telefon, jak tvrdila žalobkyně. Tyto skutečnosti nevyplývají ani žalobkyní předložené faktury za zboží a služby vystavené žalobkyní, která nijak neprokazuje, že by byla doručena žalovanému, žalovaným byla převzata a že by žalovaný převzal [příjmení] kartu k tvrzenému telefonnímu číslu. Nebylo možno ani učinit závěr, že by žalovanému byly poskytnuty tvrzené služby týkající se daného telefonního čísla spočívající v platbách třetím stranám, jež byly vyúčtovány žalobkyní předloženými vyúčtováními, ani že by tato vyúčtování byla žalovanému doručena. 3. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že by žalovanému byla předložena nabídka smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, jež měla být mezi účastníky uzavřena, a že by žalovaný takovou nabídku akceptoval, nebylo možno uzavřít, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb. a že by na základě takové smlouvy žalovanému vznikla povinnost k zaplacení žalobou uplatněného nároku na zaplacení ceny za poskytnuté platby třetím stranám. Vzhledem k neprokázání poskytnutí služeb nebylo ani možno uplatněný nárok případně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. O tom, že žalobkyní předložené důkazy nepostačovaly k prokázání žalobních tvrzní, nemohla být žalobkyně poučena, neboť se k jednání soudu nedostavila, přičemž poučovací povinnost soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. se váže výlučně k jednání soudu. Platí přitom, že nemohl-li soud poskytnout účastníkům poučení dle § 118a o. s. ř., protože se nedostavili k jednání, není povinen, ale ani oprávněn, sdělovat jim potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Rozhodnutí o zamítnutí žaloby přitom nelze označit za nepředvídatelné, neboť žalobkyně již před jednáním byla vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. O tom, že jsou důkazy k prokázání jejího tvrzení ohledně uzavření smlouvy a poskytnutí tvrzených služeb žalovanému stále nedostatečné, neměl soud povinnost žalobkyni před jednáním opětovně poučovat. 4. Přestože ze strany žalovaného nebyla vznesena žádná tvrzení a nebylo ani tvrzeno, že by mu služby na zaplacení, jejichž ceny byl žalobou uplatněn nárok, nebyly poskytnuty, nebylo možno uzavřít, že by neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání neexistence uplatněné pohledávky. Nejprve by totiž musel být učiněn závěr o její existenci, aby následně žalovaného mohlo stíhat břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání v jaké výši taková pohledávka zanikla splněním či jinak. 5. Vzhledem k tomu, že nebylo možno učinit závěr, že by žalobkyně vůči žalovanému mohla mít, natož by měla, žalobou uplatněný nárok, soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených na bránění práva proti ve věci neúspěšné žalobkyni. Žalovanému však v řízení žádné takové náklady, k jejíž náhradě by mohla být žalobkyni uložena povinnost, nevznikly, soud proto rozhodl tak, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.