5 C 139/2022-15 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 2 430 Kč spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím. Žalovaná částka představovala žalovaným neuhrazené televizní poplatky za měsíce září 2020 – únor 2022, tedy za celkem 18 měsíců po 135 Kč. Žalovaný dle žaloby svou povinnost k zaplacení poplatku nesplnil, ačkoli byl písemně žalobkyní k úhradě vyzván. 2. Soud ve věci rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, má se tak zato, že souhlasil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovanému byla výzva, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, doručena na adresu dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Ve výzvě byl poučen, že nevyjádří-li se bude mít soud za to, že souhlasí. 3. Na základě žalobkyní předložených listin má soud za prokázané, že dle potvrzení – výpisu z evidence [anonymizováno] (v přílohách žaloby), se žalovaný přihlásil jako poplatník televizních poplatků 1. 2. 2005. Žalovaný byl žalobkyní k zaplacení poplatků za předmětné období vyzván, a to výzvou ze dne 28. 3. 2022, doručovanou na adresu [adresa] (adresa trvalého pobytu žalovaného). 4. Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 2 poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, poplatníkem je tato osoba. Podle § 6 měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatku ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu, včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy práva občanského. 5. Soud žalobu shledal zcela důvodnou. Žalovaný se přihlásil jako poplatník televizních poplatků, jako takový má povinnost platit televizní poplatky ve výši dle zákona č. 348/2005 Sb. Žalobkyně se domáhala zaplacení poplatků za celkem 18 měsíců. Žalovaný v tomto řízení netvrdil ani neprokazoval, že by v těchto měsících televizní poplatek zaplatil, proto byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení celkové částky 2 430 Kč. Žalobkyni byl zároveň přiznán úrok z prodlení, na který má právo dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení za období, za které jí tento náleží (dle přehledu vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých částí celkově uplatněného nároku ve vztahu k jednotlivým měsícům), zároveň ve výši nepřesahující výši zákonnou (úrok byl kapitalizován ke dni 19. 7. 2022 v celkové částce 140,17 Kč). 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradou dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 1 úkon po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky (sepis žaloby). Žalobkyni nebylo přiznáno právo paušální náhradu za úkon spočívající v zaslání předžalobní upomínky, jestliže žalobkyně ohledně předžalobní upomínky vyúčtovala dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. skutečné náklady ve výši 63 Kč, které jí byly přiznány. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů tvořených odměnou za úkony právní služby dle advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů dle advokátního tarifu, neboť tyto náklady nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyní. Pokud žalobkyně sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto následně předává advokátní kanceláři, nelze takový postup považovat za účelný. Ve sporech o zaplacení neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat nutnost uplatnění specializovaných odborných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Činnost žalobkyně sice není výkonem veřejné moci, lze však na ni klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci a je žádoucí, aby činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama (nález Ústavního soudu I ÚS 3344/2012).