6 C 10/2022-51 — Okresní soud v Prachaticích

Žalobce se žalobou domáhal určení, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému skončila, neboť žalovaný v listopadu 2020 ukončil studium a je zaměstnán. Bližší skutečnosti mu pro nulový kontakt nejsou známy, sám žalobce je toho času ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že již nestuduje a přestěhoval se do [obec], kde též pracuje. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z podání [stát. instituce] ze dne 3. 10. 2022 se podává, že žalovaný je od 17. 1. 2022 zaměstnán u společnosti [právnická osoba], a z podání téhož subjektu ze dne 23. 2. 2023, soud dále zjistil, že žalovaný byl od 8. 3. 2021 do 8. 6. 2021 evidován jako zaměstnanec [právnická osoba] – [právnická osoba], od 9. 6. 2021 do 30. 11. 2021 byl evidován ve společnosti [právnická osoba] Ze sdělení Úřadu práce České republiky – Krajské [pobočka] [anonymizováno], Kontaktního pracoviště [obec], vyplývá, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v obdobích 11. 4. 2019 do 26. 9. 2019, od 9. 11. 2020 do 2. 12. 2020 a od 3. 12. 2021 do 30. 8. 2022. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku jsou určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se případně i k péči o rodinnou domácnost. Tvrzení žalobce o ukončení studia žalovaným byla potvrzena přímo žalovaným, ten je navíc stabilně zaměstnán. Žalobce tvrdil, že žalovaný ukončil studium v listopadu 2020, přičemž sám žalovaný ve svém vyjádření skutečnost o ukončení studia potvrdil, aniž by blíže specifikoval měsíc ukončení studia, avšak s uvedeným tvrzením žalobce koresponduje zjištění o evidenci žalovaného na Úřadu práce ČR od 9. 11. 2020, když od této doby byl již konstantně veden jako uchazeč o zaměstnání v evidenci Úřadu práce ČR či byl zaměstnán, a lze tak uzavřít, že nejpozději v listopadu 2020 jistě došlo k ukončení studia žalovaného, neboť se ucházel o zaměstnání, přičemž soud nezjistil žádné okolnosti, jež by žalovanému bránily živit se sám. Nadále tedy netrvají podmínky pro další přiznání výživného ve smyslu ustanovení § 911 občanského zákoníku, a proto bylo návrhu žalobce na zrušení výživného vyhověno. Protože studium žalovaného bylo ukončeno nejpozději v listopadu 2020, soud vyživovací povinnost zrušil k 1. 12. 2020. Procesně úspěšnému žalobci soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jelikož ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady vznikly, když byl od podání žaloby zcela pasivní. Soud doplňuje, že tento rozsudek nemá žádný vliv na eventuální existenci dluhu na výživném za období před 1. 12. 2020, který zmiňuje žalovaný. Pokud tento dluh existuje, má žalovaný možnost domáhat se jeho splnění cestou soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.