9 C 67/2023-70 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 9. 3. 2023, ve spojení s jejím doplněním ze dne 13. 3. 2023, domáhal vydání rozsudku, kterým by byla s účinností od 9. 3. 2023 zrušena jeho vyživovací povinnost k žalovanému, naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Žalobce nemá informace o současné situaci žalovaného ve vztahu k jeho studiu či pracovnímu zapojení, které jsou podstatné pro posouzení dalšího trvání jeho vyživovací povinnosti vůči žalovanému. Tvrzením žalobce bylo, že žalovaný nestuduje řádně, vyživovací povinnost proto není dána.2. Žalovaný s nárokem uplatněným žalobou nesouhlasil s tím, že je studentem 4. ročníku SŠ ve , adresa, (č.l. 36).3. Po provedeném dokazování zjistil tento skutkový stav.4. Naposledy bylo o výživném pro tehdy nezletilého žalovaného rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 10. 2018, č.j. 23P 134/2018 - 91; žalobci byla tehdy uložena povinnost přispívat na výživu žalovaného s účinností od 1. 9. 2018 částkou 4 500 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 1. 2019 (č.l. 5 – 7, 25 – 27). V pozdější době k úpravě výživného nedošlo, když návrh žalobce na snížení výživného byl rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 7. 5. 2019, č.j. 23P 134/2018 – 147, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 8. 2019, č.j. 6 Co 658/2019 – 174, zamítnut (č.l. 14 – 18).5. Ve školním roce 2022/2023 byl žalovaný žákem denní formy vzdělávání 4. ročníku oboru vzdělání Ekonomika a podnikání na Střední škole a Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky ve , město, (potvrzení o studiu č.l. 38).6. Žalovaný je ve školním roce 2023/2024 od 4. 9. 2023 na téže škole opětovně žákem 4. ročníku v tomtéž oboru vzdělávání (potvrzení o studiu č.l. 63). Žákem 4. ročníku byl již ve školním roce 2021/2022. V tomto školním roce z důvodu vysoké absence (294 omluvených hodin) nedokončil ročník, hodnocen nebyl z celkem 8 předmětů. Pro neprospěch byla podána žádost o přijetí do vyššího ročníku s opakováním, této bylo vyhověno. Ve školním roce 2022/2023 zameškal žalovaný celkem 371 hodin, z toho 139 neomluvených. Na konci školního roku nebyl hodnocen ze 7 předmětů, nedokončil úspěšně ročník a nemohl konat v řádném termínu maturitní zkoušku. Dokončení klasifikace do 30. 9. a následné vykonání maturitní zkoušky v náhradním termínu bylo znemožněno utrpěným úrazem. Na základě této skutečnosti bylo umožněno žalovanému od 4. 9. 2023 znovu opakovat 4. ročník (zpráva školy č.l. 59).7. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. Žalobce se domáhal zrušení své vyživovací povinnosti s tím, že, ačkoli žalovaný je nadále studentem, jeho studium není řádné, v důsledku čehož jeho vyživovací povinnost vůči němu nadále netrvá. Při posouzení účelnosti studia žalovaného vyšel soud ze závěrů nálezu Ústavního soudu II. ÚS 2121/14. V něm Ústavní soud zaujal stanovisko, že v případě rozhodování o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet i k věku dítěte. Jakkoli platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotně-právní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje, a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, respektive mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze prodlužovala mládí. Dále je třeba zvážit, zda aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu z hlediska uplatnění absolventů, zda se tomuto studiu věnuje dítě s dostatečnou péčí a zda dostatečné studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor.9. Na základě provedeného dokazování závěr o účelnosti a řádnosti studia žalovaného učinit nelze. Žalovaný již potřetí studuje 4. ročník střední školy. V maturitním ročníku byl již ve školním roce 2021/2022, tento však úspěšně nedokončil, když nebyl klasifikován z 8 předmětů a nemohl tak být připuštěn k maturitní zkoušce. Počet zameškaných hodin (294) i skutečnost, že neklasifikován byl žalovaný z více než poloviny předmětů, přičemž se jednalo převážně o předměty přímo související se zvoleným studijním oborem (ekonomika, účetnictví, účetní SW, mezinárodní obchod, personalistika), nesvědčí pro opravdový zájem žalovaného o studium. Pokud žalovaný své studijní výsledky vysvětloval okolnostmi pandemie COVID – 19, nelze než toto zdůvodnění považovat za účelové. Lze připustit, že podmínky pro studium v období covidových opatření byly ztížené, dle názoru soudu však při zodpovědném přístupu ke studiu rozhodně netvořily nepřekonatelnou překážku řádného plnění studijních povinností. Že protiepidemická opatření související s pandemií COVID – 19 nebyla skutečnou příčinou těžkostí žalovaného při studiu a plnění s ním spojených povinností, je zřejmé ze skutečnosti, že na studijních výsledcích žalovaného se nic podstatného nezměnilo ani poté, co mu bylo na žádost umožněno maturitní ročník ve školním roce 2022/2023 opakovat (počet zameškaných hodin narostl, podstatná změna nenastala ani ve vztahu ke splnění podmínek pro klasifikaci), a to přesto, že jak žalovaný uvedl při svém výslechu, při opakování už bylo studium jednodušší, zároveň se žalovaný měl dle svého vyjádření i více snažit, a to zároveň při vědomí svého přijetí na vysokou školu (podmíněného složením maturitní zkoušky). Za uvedené situace nelze než uzavřít, že nesplnění podmínek pro ukončení ročníku již ve školním roce 2021/2022 byl lehkovážný a nezodpovědný přístupu žalovaného ke studiu. Tento přístup pak žalovaný nezměnil ani v průběhu školního roku 2022/2023, a to ani poté, co opětovně nesplnil podmínky pro připuštění k maturitní zkoušce v řádném termínu, přičemž podmínky pro uzavření klasifikace do konce září 2023 a složení maturitní zkoušky v náhradním termínu nesplnil v důsledku těžkého úrazu, ke kterému došlo v srpnu 2023 pádem žalovaného v opilosti z balkonu (výslech žalovaného).10. Obecně platí, že studium na střední škole představuje překážku pro možnost zletilého dítěte samostatně se živit a zároveň důvod pro trvání vyživovací povinnosti jeho rodičů dle § 910 odst. 1 o.z., to však pouze za předpokladu, že prostřednictvím tohoto studia dítě zlepšuje své budoucí vyhlídky pro pracovní uplatnění (nejde o studium samoúčelné) a zároveň ke studiu přistupuje řádně, přičemž jeho studijní výsledky umožňují závěr o jeho opravdovém zájmu o zvolený obor. Ačkoli je žalovaný ve školním roce 2023/2024 (opětovně, již potřetí) žákem maturitního ročníku střední školy, jeho studium nelze, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, označit za řádné a účelné. Pochybnosti má soud i o skutečném vztahu žalovaného ke studovanému oboru, když tento vypověděl, že vzdělání v tomto oboru by mu mohlo umožnit pracovat jako účetní nebo obchodní zástupce, navázat by mohl vysokoškolským studiem v oboru ekonomiky nebo účetnictví, podmíněně však byl přijat ke studiu na Filozofické fakultě ZČU v , město, (tedy na obor s dosavadním studiem nesouvisející). Není zároveň zřejmé, z jakého důvodu žalovaný neúspěšně podával přihlášku rovněž na VŠE v , město, za situace, kdy při své výpovědi uvedl, že v ekonomice v plánu pokračovat neměl, není to úplně jeho cíl, chtěl to ale zkusit, ekonomika ho „ve výsledku baví“. Uvedená rozporuplnost tvrzení žalovaného pro opravdový zájem o obor, který studuje, nesvědčí, rovněž předpoklad, že žalovaný případně studiem získané vzdělání využije v rámci svého uplatnění na trhu práce, není dle názoru soudu vysoký.11. Za uvedené situace dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému ke dni 9. 3. 2023, ke kterému se žalobce jejího zrušení domáhal, již netrvá, proto bylo žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověno.12. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů řízení. Protože žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval, bylo rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení se žalobci nepřiznává.