8 C 317/2023-56 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobce žalobou ze dne 4. 12. 2023 navrhl výživné pro jeho zletilé syny, a to 1. a 2. žalovaného, jestliže dle jeho informací se oba již nepřipravují na své budoucí povolání, nenavštěvují žádnou střední školu a dále se nevzdělávají. Žalobce navrhl, aby výživné bylo zrušeno k datu 1. 7. 2023.2. Podáním ze dne 19. 3. 2024 žalobce navrhl změnu žaloby tak, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému č. 2 synovi , Jméno zainteresované osoby 2/0, , o kterém bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, se ruší s účinností ke dni 7. 9. 2021. Usnesením ze dne 21. 3. 2024, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 5. 4. 2024, soud rozhodl o tom, že změna žaloby navržená žalobcem, kterou se domáhá zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému , Jméno zainteresované osoby 2/0, ke dni 7. 9. 2021, se připouští.3. 2. žalovaný se k návrhu žalobce vyjádřil tak, že školu již ukončil, protože neměl peníze. Do zaměstnání nastoupí v létě, bude pracovat ve stavebnictví, v zimě není práce. Navštěvoval Základní školu v Husinci a poté nastoupil do učiliště , Anonymizováno, ve , adresa, na obor opravář zemědělských strojů. Protože tam bylo potřeba hodně věcí, nedával to finančně, školu ukončil. Do školy nastoupil v září 2021 a ve škole byl asi tři dny. Poté byl hlášen na úřadu práce, následně nastoupil k technickým službám v , Anonymizováno, , kde pracoval asi týden nebo čtrnáct dní. Poté byl opět hlášen na úřadu práce a pracoval brigádně, tato situace trvá dosud. Na budoucí povolání se již nepřipravuje.4. Ze zprávy Střední školy a Základní školy , adresa, bylo zjištěno, že ředitel školy převzal dne 6. 9. 2021 písemné sdělení o zanechání vzdělávání , Jméno zainteresované osoby 2/0, , narozeného , Datum narození zainteresované osoby 1/0, v oboru vzdělávání opravář zemědělských strojů ve třídě 1.T. Podle § 68 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání přestává být žákem střední školy dnem následujícím po dni doručení tohoto sdělení řediteli školy, případně dnem uvedeným ve sdělení o zanechání vzdělání, pokud jde o den pozdější. Na základě žádosti , Jméno zainteresované osoby 2/0, přestává být žákem školy ke dni 6. 9. 2021.5. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.6. Vyživovací povinnost rodičů k dítěti trvá tak dlouho, dokud není dítě schopno se samostatně živit, např. v důsledku přípravy na budoucí povolání. Soud zjistil jak z vyjádření samotného 2. žalovaného, tak i sdělení Střední školy a Základní školy ve , adresa, , že 2. žalovaný přestal být žákem školy k 6. 9. 2021, k tomuto dni 2. žalovaný tedy ukončil přípravu na své budoucí povolání. Od tohoto data byl hlášen buď na úřadu práce nebo se živil brigádně. Pokud jde o vyživovací povinnost žalobce vůči 2. žalovanému, tato povinnost trvala do dne 6. 9. 2021. Ode dne následujícího, tedy od 7. 9. 2021, kdy 2. žalovaný se již nepřipravuje na budoucí povolání, tato povinnost netrvá a soud tedy žalobě vůči 2. žalovanému jako důvodné vyhověl, vyživovací povinnost zrušil.7. Odlišná situace je pak ale u 1. žalovaného. 1. žalovaný byl omezen ve svéprávnosti rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 24. 8. 2023, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 17. 10. 2023. Opatrovnicí 1. žalovaného byla jmenována jeho matka , jméno FO, , narozená , datum, . Na základě rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 1. 2024 byl 1. žalovanému počínaje dnem 17. 10. 2023 přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně ve výši 8 065 Kč měsíčně a dále počínaje dnem 1. 1. 2024 ve výši 8 425 Kč měsíčně. Dle posudku o invaliditě dne 18. 12. 2023 posuzující lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, se u 1. žalovaného jedná o dlouhodobě nepříznivý , podezřelý výraz, stav dle § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v důsledku zjištěné schizofrenie nediferencované. Posuzovaný je schopen po vzniku invalidity vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na , podezřelý výraz, schopnosti, kdy z důvodu dlouhodobě nepřiznivého , podezřelý výraz, stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 35 %. Pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje se doba vedení v evidenci úřadu práce od 27. 9. 2021 do 2. 5. 2022 a od 6. 6. 2022 do 19. 7. 2022. O omezení svéprávnosti 1. žalovaného rozhodoval Okresní soud v Prachaticích shora uvedeným rozsudkem ze dne 24. 8. 2023, kdy ve věci byl vypracován znalecký posudek z oboru , podezřelý výraz, , dle kterého 1. žalovaný trpí závažnou , podezřelý výraz, poruchou, a to polymorfní psychotickou poruchou nespecifikovanou. Porucha je ovlivnitelná léčebně, ale u posuzovaného se zjevně , podezřelý výraz, stav nezlepší ani přes podávanou léčbu. Tato porucha omezuje jeho schopnost rozhodovat se nebo projevit přání zcela zásadně. Není schopen samostatně nakládat s finančními prostředky, pouze v rozsahu 100 Kč – 200 Kč týdně. Není schopen pořizovat smlouvy v žádném majetkovém rozsahu, jeho porucha jej omezuje v běžných právních záležitostech každodenního života, velmi významně jej omezuje v péči o vlastní osobu. Není schopen porozumět v důsledkům uzavření jakékoliv smlouvy, není schopen normální ani jednoduché práce, nemůže rozhodovat o vlastní léčbě, není schopen obstarávat si své záležitosti.8. O výživném pro tehdy nezletilé žalované bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 8. 8. 2018, č. j. , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -76 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 11. 2018, č. j. , spisová značka, , které nabyly právní moci dne 6. 12. 2018, výživné žalobci pro 1. žalovaného bylo stanoveno počínaje dnem 1. 8. 2018 ve výši 1 500 Kč měsíčně a pro 2. žalovaného též počínaje dnem 1. 8. 2018 ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žalobce pobíral invalidní důchod ve výši 10 300 Kč měsíčně, žalovaní tehdy ukončili 6. třídu základní školy, jejich potřeby byly běžné. Matka pečovala o dalšího syna omezeného ve svéprávnosti a pobírala příspěvek na péči o osobu blízkou 4 000 Kč měsíčně a dávky hmotné nouze 10 000 Kč měsíčně. Rodiče neměli žádnou další vyživovací povinnost. Při posouzení, zda vyživovací povinnost žalobce vůči 1. žalovanému stále trvá, soud vychází z toho, že vyživovací povinnost zaniká s dosažením určitého věku, toto není vázáno na zletilost oprávněné osoby, podmínkou pro trvání vyživovací povinnosti je ta skutečnost, že oprávněný nemá žádný vlastní příjem, nebo příjem má, ale nízký, který nepostačuje k pokrytí všech jeho potřeb. Vyživovací povinnost u osob, které nejsou schopny se z objektivních důvodů živit, právě např. z důvodů , podezřelý výraz, postižení, může vyživovací povinnost trvat i celoživotně. Právě u 1. žalovaného znalkyně v řízení o svéprávnosti, které probíhalo u zdejšího soudu v roce 2023, uzavřela, že 1. žalovaný není schopen ani jednoduché práce, s ohledem na jeho vážné , podezřelý výraz, postižení je téměř vyloučen z pracovního procesu, možnosti obstarat si finanční prostředky na svou obživu. Soud zjistil, že žalobce je stále poživatelem invalidního důchodu 3. stupně ve výši 15 988 Kč za období července 2023 – prosince 2023 a od ledna 2024 mu náleží důchod v měsíční výši 16 348 Kč. Vyživovací povinnost vůči 2. žalovanému soud zrušuje, žalobci tedy nadále zůstává vyživovací povinnost pouze k 1. žalovanému. Ten je poživatelem invalidního důchodu ve výši 8 425 Kč, dále je mu přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč. Pokud soud vychází z minimálních nákladů na živobytí, jako např. na bydlení, stravu, oblečení, hygienu a další, kdy opatrovnice 1. žalovaného soudu předložila zprávy , právnická osoba, ., , podezřelý výraz, oddělení o tom, že žalovaný je medikován, pravidelně bere léky, s tímto má spojené další náklady. Soud uzavírá s ohledem na zjištěné poměry účastníků, že příjem 1. žalovaného ve výši toliko 8 425 Kč nepokryje jeho potřeby a pokud bylo stanoveno výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně, celkem by tedy příjem 1. žalovaného představoval částku 9 900 Kč měsíčně, tedy cca částku 300 Kč denně na úhradu veškerých potřeb 1. žalovaného. U 1. žalovaného tedy není odůvodněno, aby vyživovací povinnost žalobce vůči němu byla zrušena a v této části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči dvou žalovaným. Vůči 1. žalovanému byla žaloba zamítnuta, vůči 2. žalovanému bylo žalobce vyhověno. Žalobce byl úspěšný vůči 2. žalovanému, žalobci však v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné náklady, stejně tak i v opačném případě, kdy byl ve věci úspěšný 1. žalovaný, vůči kterému byla žaloba zamítnuta, tomuto také žádné