109 C 11/2021-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 249 100 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o důchodu ze dne 2. 11. 2015. V žalobě tvrdil, že žalovaná uzavřela výše uvedenou smlouvu s dlužnicí paní [jméno] [příjmení] (dále jen„ dlužnice“), na základě níž se žalovaná zavázala poskytovat dlužnici dar ve výši 4 700 Kč měsíčně, a to po dobu trvání schváleného oddlužení splátkovým kalendářem, toto mělo trvat 53 měsíců a ze strany žalované měla být dlužnici zaplacena částka 249 100 Kč. Žalovaná však neuhradila ničeho. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka [obec] ze dne 9. 7. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo dlužnici oddlužení zrušeno a na její majetek byl prohlášen konkurs, sepsal žalobce jako insolvenční správce uvedenou pohledávku dlužnice za žalovanou do majetkové podstaty dlužnice a tuto částku požaduje po žalované uhradit. 2. Ve věci byl dne 26. 4. 2021 vydán platební rozkaz, proti němuž žalovaná podala v zákonné lhůtě odpor. Tvrdila že, uvedenou smlouvu o důchodu plnila až do března 2019 a dne 26. 3. 2019 předala zbytek, tj. částku 117 500 Kč dlužnici v hotovosti, což plyne z dodatku ke smlouvě o důchodu spojeném s potvrzením o jednorázové úhradě. Žalovaná tak žalobkyni prostřednictvím dlužnice již ničeho nedluží. 3. Podáním ze dne 20. 7. 2021 žalobce sdělil, že u dlužnice ověřoval existenci pohledávky a tato se vyjádřila tak, že smlouvu uzavřela s žalovanou pouze tzv.„ na oko“. Fakticky však od žalované neobdržela žádné finanční prostředky. 4. V duplice k vyjádření žalobce žalovaná ještě uvedla, že žalovaná a dlužnice nejenže dodatek ke smlouvě o důchodu spojeném s potvrzením o jednorázové úhradě podepsaly, ale současně dlužnice ověřila svůj podpis, což jednoznačně potvrzuje platnost skutečností v dodatku uvedených. Rovněž uvedla, že při předání peněz a ověřování podpisu byl přítomen i manžel žalované, pan [jméno] [příjmení]. 5. Žalobce uvedl, že má za to, že se jednalo o simulovaný právní úkon, neboť žalovaná žádala o hypotéku a potřebovala mít všechny dluhy vypořádané, proto také dlužnice dodatek ke smlouvě o důchodu podepsala. Nebyla zde však vůle stran plnění poskytnout a dlužnice také ničeho neobdržela. Navíc při uzavírání dodatku existovalo ještě oddlužení dlužnice a strany tak nemohly vědět, jak dlouho ještě oddlužení potrvá, přesto je v dodatku uvedena konkrétní částka. 6. Zástupce žalované k věci uvedl, že dlužnice je svéprávná a musela tedy předpokládat důsledky uzavření předmětného dodatku, nejednalo se o simulovaný právní úkon. Žalovaná hypotéku nikdy neměla, měl ji pouze její manžel a k uzavření hypoteční smlouvy došlo ještě před manželstvím v roce 2014. Pokud jde o částku uvedenou v dodatku ke smlouvě k té strany dospěly výpočtem toho, co bylo již uhrazeno a toho, co teprve má být uhrazeno, a to do konce pětiletého období, do kdy trvá oddlužení. 7. Žalovaná při svém účastnickém výslechu uvedla, že dlužnici chtěla pomoci, neboť byly kamarádky, proto došlo k podepsání smlouvy o důchodu. Každý měsíc předávala dlužnici částku 4 700 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyly dohodnuty na žádném konkrétním termínu vrácení, uzavřely následně dodatek ke smlouvě, neboť žalovaná obdržela peníze od rodičů a spolu se svými úsporami chtěla již závazek vypořádat. Uzavření dodatku navrhla dlužnici spolu s manželem. Dlužnice se uzavření dodatku nebránila. Popřela, že by žádala o hypotéku a uvedla, že insolvenčnímu správci v souvislosti s uzavřením dodatku ničeho nesdělovala. Pokud jde o formu předmětného dodatku, žalovaná uvedla, že se jednalo o vysokou částku, proto chtěla mít potvrzení. 8. [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedla, že smlouva o důchodu byla sepsána u právníka v [obec], poté co požádala žalovanou o pomoc v rámci insolvenčního řízení. Pomáhala jí však její matka, která jí dávala měsíčně částku 6 000 Kč i více. Od žalované nikdy žádné peníze nedostala, resp. tyto ani nepotřebovala právě s ohledem na pomoc ze strany své matky. O splátky ale žalovanou žádala osobně. Od matky vždy dostala celou částku 10 700 Kč pro účely insolvenčního řízení, proto nehrazení ze strany žalované ani neoznámila insolvenčnímu správci. Pokud jde o sepis dodatku, o to byla požádána manželem žalované. 9. Svědek [jméno] [příjmení] – manžel žalované, ve své výpovědi uvedl, že u uzavření smlouvy o důchodu nebyl přítomen, pouze toto s žalovanou konzultovali. Žalovaná předávala dlužnici měsíčně částku 4 700 Kč, později obdržela od rodičů částku 100 000 Kč, a protože již chtěla mít celou záležitost s dlužnicí vyřešenou, rozhodla se uzavřít smlouvu o předání potřebné částky. Smlouvu si vytiskla z internetu, před sepisem dodatku celou věc projednávali i spolu s dlužnicí a tato s doplacením souhlasila. K podpisu smlouvy došlo patrně na poště, neboť za dlužnici platil potvrzení. Smlouva byla ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno měla mít dlužnice. Peníze si předávali na parkovišti. Insolvenčního správce svědek neinformoval o doplacení zbytku dluhu ze smlouvy o důchodu. 10. Ze smlouvy o důchodu soud zjistil, že touto smlouvou se žalovaná zavázala poskytovat dlužnici po dobu trvání insolvenčního řízení za účinnosti oddlužení plněním splátkového kalendáře měsíčně důchod ve výši 4 700 Kč, a to vždy k 20 dni kalendářního měsíce. 11. Z dodatku ke smlouvě o důchodu spojeným s potvrzením o jednorázové úhradě na č. l. 18 soudního spisu plyne, že podle čl. II smluvní strany potvrdily, že závazek žalované byl řádně plněn, důchod byl hrazen vždy v souladu se smlouvou. Podle čl. III dodatku se strany dohodly na jednorázové úhradě zbylých měsíčních splátek při podpisu dodatku (26. 3. 2019). Dlužnice potvrdila, že při podpisu dodatku obdržela od žalované v hotovosti částku 117 500 Kč. Z ověřovací doložky pro legalizaci na uvedeném dodatku plyne, že tento dodatek dlužnice i vlastnoručně podepsala. 12. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 8. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná ani její manžel nežádali v roce 2019 u této finanční instituce o poskytnutí hypotečního úvěru. Žalovaná měla sjednán hypoteční úvěr v roce 2005 a manžel žalované v roce 2014. 13. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Soud učinil skutkový závěr, podle něhož se žalovaná na základě předmětné smlouvy o důchodu zavázala poskytovat dlužnici po dobu trvání insolvenčního řízení za účinnosti oddlužení plněním splátkového kalendáře měsíčně důchod ve výši 4 700 Kč, a to vždy k 20 dni kalendářního měsíce. Z uzavřeného dodatku ke smlouvě o důchodu ve spojení s účastnickým výslechem žalované a svědka [příjmení] pak má soud za prokázané, že závazek z uvedené smlouvy byl řádně plněn a dne 26. 3. 2019 došlo k doplacení zbylých měsíčních splátek, tedy důchodu za zbylé měsíce smluveného období, v částce 117 500 Kč O tom, že dluh z uvedené smlouvy o důchodu, k jehož poskytování se žalovaná zavázala, byl splněn, svědčí nejen samotné potvrzení formou vlastnoručního podpisu na dodatku ze strany dlužnice, ale také konzistentní výpověď žalované a jejího manžela. Jakkoli jsou tyto osoby v blízkém příbuzenském vztahu, jejich výpovědi shledal soud jako věrohodné, bez významných rozporů. Naopak výpověď dlužnice soud za věrohodnou nepovažoval. Podle tvrzení dlužnice jí matka předávala částku 6 000 Kč, nicméně později tvrdila, že každý měsíc měla od matky k dispozici částku 10 700 Kč rovnající se splátce v rámci insolvenčního řízení. Za věrohodné nepovažuje soud ani tvrzení dlužnice o tom, že si nebyla vědoma důsledků sepsání uvedeného dodatku, resp. že měla za to, že se bude jednat o tzv. simulovaný právní úkon. Dlužnice ani blíže neuvedla, z jakého důvodu se měla domnívat, že půjde o takový úkon. V tomto konkrétním případě se navíc podle názoru soudu nejedná o nikterak složitou právní smlouvu (dodatek), jejíž důsledky by při uzavření nebyla dlužnice schopna vnímat. Jedná se o poměrně jednoduchou právní smlouvu, kde vypořádání celého závazku je shrnuto do tří vět v čl. II. a III. dodatku. Navíc dlužnice ani netvrdila, že by smlouvě neporozuměla, její obrana směřovala pouze tím směrem, že si smlouvu vyložila jako simulovaný právní úkon. Pokud jde o údajnou potřebu žalované vypořádat dluhy za účelem poskytnutí hypotečního úvěru, toto tvrzení žalobce bylo v řízení zpochybněno. Z výpisu [právnická osoba] plyne, že v době uzavírání dodatku, resp. po celý rok 2019 žalovaná ani manžel o hypoteční úvěr nežádali. Soudu se naopak jeví jako logické tvrzení žalované o tom, že k doplacení závazku ji přiměla ta skutečnost, že obdržela od rodičů vyšší finanční částku a tento závazek již chtěla mít splněný. Ještě pokud jde o žalobcem namítané uvedení konkrétní částky v dodatku ke smlouvě, ani na této skutečnosti neshledal soud nic závadného. Je zřejmé, že tato částka, jak potvrdila žalovaná, byla vypočtena jako součet dosud neposkytnutých měsíčních splátek důchodu do konce pětiletého období oddlužení. 15. Právní vztah mezi ž