115 C 30/2020-60 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se žalobou doručenou soudu 23. 10. 2020 domáhal po žalovaném částky 325 813 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od 21. 3. 2017 do zaplacení. Tvrdil, že měl 26. 10. 2016 v [anonymizováno] dopravní nehodu, při níž do něj narazil řidič španělského kamionu. Tahač i návěs jím řízený byl při dopravní nehodě poškozen, v důsledku toho mu v období od 27. 10. 2016 do 12. 12. 2016 ušel zisk a žalovaný mu jej jako pojistník škůdce odškodnil toliko částečně. 2 Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku s tím, že na věc je třeba použít německé hmotné právo. 3 Sporné a přitom pro rozhodnutí podstatné bylo, zda je námitka promlčení důvodná či nikoliv a pokud důvodná není, zda má žalobce právo na požadované plnění. 4 Soud pro rozhodnutí věci z provedených důkazů učinil následující zjištění: 5 Z prohlášení žalobce datovaného 2. 11. 2016 bylo zjištěno, že u žalovaného nahlásil předmětnou pojistnou událost, uvedl registrační značky kamionu a návěsu škodícího vozidla a označení viníka („ Firma [anonymizováno]“). 6 Z dopisu došlého žalovanému 12. 12. 2016 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím advokáta vyzval žalovaného k výplatě pojistného plnění, mimo jiné i z titulu ušlého zisku s tím, že součástí dopisu byla i identifikace škodící soupravy (španělské vozidlo, uvedení registračních značek tahače a přívěsu). 7 Z e-mailové komunikace z období od 3. 2. 2017 do 23. 3. 2017 bylo zjištěno, že strany sporu komunikovaly ohledně nevyplaceného ušlého zisku. Žalobce vyjadřoval nespokojenost se způsobem vyřízení pojistné události. 8 Z přípisu žalovaného z 3. 2. 2017 bylo zjištěno, že pojistnou událost ukončil, pokud jde o ušlý zisk, přiznáním pojistného plnění 172 777 Kč. 9 Komunikace mezi účastníky byla ukončena 12. 4. 2017 dopisem žalovaného – konkrétně specialisty týmu stížností. Z tohoto dopisu bylo zjištěno, že jmenovaný zrekapituloval celou věc, zabýval se i otázkou výplaty pojistného plnění za ušlý zisk. Uzavřel, že ušlý zisk za období od 27. 10. 2016 do 2. 11. 2016 nebyl žalobcem prokázán. 10 Na základě shora učiněných zjištění učinil soud následující závěr. 11 V dané věci jde bez jakékoli pochyby o vztah přeshraniční. 12 Otázka rozhodného práva byla vyřešena následovně. 13 Jelikož žalobce zahájil spor u českého soudu (v souladu s nařízením Brusel I) a Česká republika je členskou stranou Haagské úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody (publikováno jako vyhláška č. 130/1976 Sb.), použil soud právě tuto normu (dále i jen„ Úmluva“). Její přednost před Nařízením č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy - tzv. nařízením Řím II plyne z článku 28 nařízení. 14 Otázka rozhodného práva byla vyřešena v souladu s článkem 3 Úmluvy, dle nějž rozhodným právem jsou vnitřní předpisy státu, na jehož území došlo k nehodě. Výjimky ujednané v článku 4 Úmluvy se v dané věci neuplatní. 15 Soud tedy věc posuzoval podle práva Spolkové republiky Německo. 16 Rozhodnými německými předpisy pro projednávanou věc jsou Gesetz über den Versicherungsvertrag (dále i jen„ zákon o pojistné smlouvě“). Jeho text je dostupný například na https://www.gesetze-im-internet.de/vvg_2008/VVG.pdf. Tento předpis upravuje přímý nárok poškozeného vůči pojistiteli (v § 115). Institut promlčení součástí německého zákona o pojistné smlouvě není, nicméně podpůrně se uplatní BGB, Bürgerliches Gesetzbuch (v odůvodnění i jen„ BGB“). Jeho text je dostupný například na https://www.gesetze-im-internet.de/bgb/BGB.pdf. 17 Dle ustanovení § 195 BGB platí, že„ Obecná promlčecí lhůta činí tři roky“. 18 Dle ustanovení § 199 odst. 1„ Není-li stanoven jiný začátek promlčení, začíná běžet standardní promlčecí doba na konci roku, ve kterém: 1. nárok vznikl a 2. povinná osoba získá informace o okolnostech, které vedly k uplatnění nároku, a totožnosti dlužníka, nebo by takové znalosti získal, kdyby neprokázal hrubou nedbalost.“ 19 O odpovědném subjektu se poškozený dozví tehdy, když získá vědomost o těch rozhodných skutkových okolnostech, které umožňují odpovědný subjekt označit. Pokud jde o míru povědomosti, hovoří německá úprava o„ informacích o okolnostech“, tedy jde o vědomost o takových skutkových okolnostech, které mohou zakládat důvod pro závěr o odpovědnosti konkrétního subjektu. Pokud žalobce měl informaci o škodícím vozidle, o tom kdo jej provozuje a o tom, u koho je pojištěno, jde o takové okolnosti, které mu umožňovaly učinit spolehlivý závěr o možné odpovědnosti určitého subjektu (jde o podobnou situaci řešící počátek subjektivní promlčecí doby, jako v české judikatuře vyplývá například z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003). Ostatně institut přímého nároku poškozeného vůči pojistiteli dostává poškozeného, pokud jde o„ informace o okolnostech“ do takového postavení, že nemusí složitě zjišťovat například vnitřní uspořádání škůdce, ale postačí mu znát informaci o tom, u koho je pojištěn. 20 V dané věci dle soudu již v listopadu 2016 žalobce věděl, kdo je škůdcem a u koho je pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěn. Tedy věděl, že přímý nárok poškozeného má směřovat vůči pojišťovně [anonymizováno], jakožto pojistníkovi škůdce a také jej touto cestou směřoval. 21 Pokud jde o vznik nároku, jako další předpoklad pro počátek běhu promlčecí doby, je třeba vyjít z toho, že žalobce požadoval újmu v podobě ušlého výdělku za období od 27. 10. 2016 do 12. 12. 2016. Nejpozději 13. 12. 2016 tak lze hovořit bez jakékoli pochybnosti o vzniku nároku. 22 Soud se věcí zabýval i z pohledu § 203 BGB, dle nějž je promlčení zastaveno, pokud mezi dlužníkem a věřitelem probíhají jednání o nároku nebo o okolnostech, které nárok odůvodňují, je promlčení zastaveno, dokud jedna nebo druhá strana neodmítne v jednáních pokračovat. Promlčení nastává nejdříve tři měsíce po ukončení jejího zastavení. Dle § 209 BGB se doba, po kterou je promlčení zastaveno, nezapočítává do promlčecí doby. V dané věci by bylo možno uvažovat o zastavení promlčení maximálně na dobu do počátku února 2017, kdy bylo žalovaným oznámeno, že nebude ničeho dalšího u ušlého zisku nad rámec již poskytnutého plnění plněno. 23 Ani v takové situaci však nebyla žaloba podána včas. 24 Námitka promlčení je tedy důvodná. 25 S ohledem na specifika souzené věci, daná zejména základem uplatněného nároku, zabýval se soud tím, zda vznesení námitky promlčení nekoliduje s dobrými mravy. 26 Toto nebylo soudem shledáno. Žalovaný již v únoru 2017 žalobci oznámil, že mu další plnění nad plnění již vyplacené neposkytne a trvá na svém postoji. Žalobce tedy měl dostatek času, aby zvážil, aby zda žalobu podat a pokud tak učiní, aby ji podal včas. V této souvislosti třeba uvést, že za promlčený by bylo možno uplatněný nárok považovat i v případě aplikace českého práva (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4303/2019 z 28. 5. 2020). V takové situaci tedy není posouzení promlčení dle německého práva k žalobci nijak tvrdé, kolidující s dobrými mravy. 27 Soud tedy žalobu zamítl. 28 S ohledem na výše uvedené závěry se pak již nezabýval výší nároku jako takového. 29 Výroky o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Neúspěšný žalobce je povinen nahradit náklady úspěšnému žalovanému. 30 Účelně vynaložené náklady jsou u úspěšného žalovaného představovány a) odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. v rozsahu 5 x 9 620 Kč za převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, sepis podání z 14. 9. 2021, účast na dvou jednáních soudu, b) paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále i jen vyhláška), ve znění platném ke dni uskutečnění úkonu, za výše specifikované úkony, tj. 5x po 300 Kč, c) cestovným 2 x 1 872 Kč ke dvěma výše uvedeným jednáním u soudu, vždy trasa [obec] - [obec] a zpět, průměrná spotřeba automobilu doložena technickým průkazem vozu, cena pohonných hmot vždy dle vyhlášky 589/2020 Sb., d) náhradou za čas strávený na cestě k jednání soudu dle § 14 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. v rozsahu 2x šest půlhodin po 100 Kč, e) dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak náleží k náhradám částka představovaná daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. 31 Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).