15 C 82/2021-98 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobci se domáhali po žalovaném vyklizení nemovitých věcí tak, jak jsou specifikovány ve výroku tohoto rozsudku (dále také„ předmětná nemovitost“). 2 Tvrdili, že jsou spoluvlastníky předmětné nemovitosti. Podíl v rozsahu 3/4 nabyl v dražbě žalobce C). Ostatní žalobci se stali spoluvlastníky na základě kupní smlouvy. Žalovaný nemovitosti užívá bez právního důvodu. Dopisem z 30. 7. 2020 jej vyzvali k vyklizení, předtím se s ním snažili domluvit na vyklizení či na placení rozumné náhrady za užívání, marně. Náhrady za užívání se musejí domáhat soudně. 3 Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Potvrdil, že vlastnické právo k ideálním 3/4 pozbyl na základě usnesení o příklepu. Nemovitosti však neužívá bezprávně, neboť žalobci mají na účtu soudního exekutora deponovánu hyperochu a ta je předběžným opatřením zajištěna. Přitom po skončení exekuce by měla být vydána jemu, což se nestalo. Nemovitosti užívá bez právního důvodu, ale právě v situaci, kdy u exekutora se nachází nemalá část výtěžku, která patří jemu. V takové situaci nemůže jít o bezprávné užívání. Z toho, že žalobci se původně domáhali vydání bezdůvodného obohacení a až následně vyklizení plyne, že došlo ke konkludentnímu uzavření nájemní smlouvy. To vše vede žalovaného k tomu, že výkon práva žalobců by měl být soudem odepřen s poukazem na dobré mravy. 4 Z provedených důkazů učinil soud následující zjištění: 5 Z katastru nemovitostí byl ohledně předmětných nemovitostí zjištěn stav takový, jaký odpovídá bodu 1 odůvodnění. 6 Z žaloby podané 18. 6. 2019 a vedené Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 111 C 21/2019 bylo zjištěno, že žalobci se proti žalovanému domáhali původně zaplacení částky 48 000 Kč jakožto náhrady za užívání předmětných nemovitostí z období od 15. 10. 2018 do 15. 4. 2019. Z rozšíření žaloby a rozhodnutí soudu o připouštění takové změny je zřejmé, že aktuálně řízení probíhá i ohledně požadavku na zaplacení dalších 48 000 Kč (obohacení za období od 16. 6. 2019 do 15. 2. 2020). Z protokolů z 21. 1. 2020, 4. 3. 2020, 17. 6. 2020 nebylo zjištěno nic, co by svědčilo pro závěr o tom, že žalobci nemají nic proti tomu, aby žalovaný předmětné nemovitosti užíval. Jen z nich vyplývá, že žalovaný vyjadřoval nesouhlas s výší náhrady za užívání a žalobci se snažili v určité fázi sporu dosáhnout kompromisního, ale rychlého řešení o stanovení výše náhrady za užívání. 7 Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vypracovaného v řízení popsaném v bodě 6 bylo zjištěno, že výši obvyklého nájemného předmětných nemovitostí stanovila pro období od 15. 10. 2019 do 15. 2. 2020 částkou 4 600 Kč za měsíc. 8 Z dopisu datovaného 15. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalobce C) vyzval žalovaného v návaznosti na usnesení o příklepu o náhradu za užívání jeho podílu na nemovitostech (3/4) v částce 6 000 Kč měsíčně. Totožné skutečnosti vyplývají i z dopisu z 18. 4. 2019. 9 Z dopisu datovaného 2. 5. 2019 je zřejmé, že jím žalovaný prostřednictvím zástupce reagoval na předžalobní výzvu žalobce C) ohledně vydání náhrady za užívání předmětných nemovitostí bez právního důvodu za období od 15. 10. 2018 do 15. 4. 2019 a to tak, že plédoval pro uzavření dohody, na základě níž bude mít možnost nemovitosti úplatně užívat. 10 Z usnesení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudního exekutora z 5. 6. 2019 vyplývá, že v návaznosti na usnesení o příklepu vydal usnesení o rozdělení podstaty s tím, že z rozdělované podstaty 611 000 Kč byly uspokojeny přihlášené pohledávky a zbytek podstaty (145 324,97 Kč) měl být vyplacen žalovanému jako povinnému. 11 Z pravomocného usnesení Okresního soudu v Pardubicích č.j. 111 C 21/2019-30 z 20. 6. 2019 bylo zjištěno, že soudnímu exekturovi [anonymizována dvě slova] byla uložena soudem povinnost zdržet se výplaty zbytku rozdělované podstaty ve výši 145 324,97 Kč získané prodejem nemovitostí v řízení č.j. [spisová značka] [celé jméno žalovaného], a to až do doby jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí, jímž bude řízení vedené u Okresního soudu v Pardubicích č.j. 111 C 21/2019 skončeno. 12 Z výzev z 30. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobci vyzývali žalovaného k vyklizení předmětných nemovitostí s tím, že je užívá bez právního důvodu a protiplnění za užívání. 13 Z e-mailu z 26. 5. 2021 bylo zjištěno, že zástupce žalobců informoval zástupce žalovaného o tom, že tito nemají zájem o další bydlení žalovaného v domě [adresa]. <i>14 Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.</i> 15 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný obývá nemovitost ve vlastnictví žalobců bez právního důvodu. 16 Žalovaný v rámci obrany proti žalobě tvrdil, že došlo ke konkludentnímu uzavření nájemní smlouvy. 17 Z provedeného dokazování toto dle soudu neplyne. Z chování obou stran sporu je totiž zřejmé, že žalobci dlouhodobě dávají žalovanému najevo, že si jeho pobyt v předmětných nemovitostech nepřejí (viz zejména zjištění v bodech 12-13). Žalovaný za užívání nic neplatí, žalobci se musejí soudně domáhat vydání bezdůvodného obohacení, které žalovanému užíváním bez důvodu vzniká. 18 Soud se zabýval tím, zda požadavek žalobců nekoliduje s dobrými mravy. 19 Podle judikatury aplikovatelné i na úpravu dle aktuálního občanského zákoníku (stanovisko Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 6/2009 ze dne 14. dubna 2009, uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4451/2017 ze dne 18. 4. 2018, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 74/2019 ze dne 5. 6. 2019) se skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení je uplatňován v rozporu s dobrými mravy podle okolností případu může projevit určením delší než zákonné patnáctidenní lhůty k vyklizení nemovitosti nebo i zamítnutím žaloby. 20 Zamítnutí žaloby na vyklizení je však až poslední možností, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy se odložené či podmíněné vyklizení nemovitosti sloužící k bydlení jevilo krajně nespravedlivým. Za určitých podmínek by tedy bylo možno uvažovat o zamítnutí žaloby„ pro tentokrát“ (k takovému postupu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 599/2015), ale to například toliko v době, kdy by ještě žalovaný„ neměl odbydleny“ prostředky deponované u soudního exekutora. 21 Soud dospěl k závěru, že o nic takového se v rozhodované věci nejedná. Žalovaný nemovitosti delší dobu užívá bez právního důvodu, aniž by za užívání cokoli platil. Nároku na bezdůvodné obohacení spočívající v užívání bez právního důvodu a bez platby protiplnění se žalobci musejí domáhat v soudním řízení. 22 Pokud jde o tvrzení žalovaného o zadržování peněz, toto je řešeno v jiném řízení. Třeba však v této souvislosti (zejména s ohledem na argumentaci dobrými mravy) uvést, že peníze nezadržují žalobci, nedisponují jimi. Prostředky jsou uloženy u soudního exekutora, tomu byla uložena povinnost zdržet se výplaty žalovanému (byť na návrh žalobců). Žalobci se jen předběžným opatřením snažili zajistit, aby se k těmto prostředkům dostali, až bude vykonatelné rozhodnutí v řízení o náhradu za užívání. Šlo o postup aprobovaný právem, řešili to cestou předběžného opatření, které bylo navíc podrobeno odvolacímu přezkumu. 23 Třeba v této souvislosti uvést, že v související věci ze znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [příjmení] vyplývá, že náhrada za užívání předmětných nemovitostí činí v období od 15. 10. 2018 do 15. 2. 2020 částku 4 600 Kč měsíčně. Pokud exekutor drží částku 145 324,97 Kč, pak je zřejmé, že tato je již spolehlivě„ spotřebována“ jen na jistinu náhrady za užívání, jak vyplývá z úvahy v následujícím bodě. 24 Soud si je vědom toho, že znalkyně teprve bude v související věci vyslýchána, nicméně jí podaný posudek soud považuje v tuto chvíli za úplný, neboť závěry v něm uvedené jsou náležitě odůvodněny, jsou podloženy obsahem nálezu, znalecký úkol byl v zadaném rozsahu vyčerpán. Znalkyně dále přihlédla ke všem skutečnostem, s nimiž se měla vypořádat, její závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpj 41 /1979, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/1981 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001). Lze tedy v tuto chvíli mít za to, že i kdyby se závěry znaleckého posudku na základě výslechu změnily, tak se tak nestane v míře, která by nějak podstatně měnila závěry soudu vyslovené v předchozí větě o tom, že nelze uvažovat o situaci, kdy by ve prospěch žalobců bylo zadržováno více, než kolik mohou a mají dostat. S přihlédnutím k tomu, jakou částku exekutor drží (viz předchozí bod) a tomu, za jaké období je bezdůvodné obohacení požadováno by v jistině totiž byla uvedená částka zkonzumována i v situaci, kdy by výše náhrady za užívání činila cca toliko 2 500 Kč (sic!) měsíčně. 25 Z výše uvedených důvodů proto so