9 C 224/2021-20 — Okresní soud v Pardubicích

1. Manželé se společným návrhem domáhali rozvodu manželství, které uzavřeli dne 13. 8. 2016 před Městským úřadem v Týništi nad Orlicí, u obou se jednalo o manželství prvé. Z manželství se jim narodily dvě děti, které jsou dosud nezletilé. Uvedli, že jejich manželství trvá déle než 4 roky, v poslední době je však svazkem formálním, neboť došlo k vzájemnému odcizení. Společné soužití zaniklo v prosinci 2020 a koncem měsíce března 2021 se manželka ze společného bydliště spolu s dcerami odstěhovala. Netvoří tak manželské ani rodinné společenství, proto se dohodli na rozvodu manželství. Mají za to, že jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dohodli se i na úpravě péče a výživy nezletilých dětí a v tomto smyslu předložili soudu návrh na schválení dohody. 2. Dle § 755 odst. 1 a 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 3. Dle § 756 zák.č. 89/2012 Sb. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 4. Oddacím listem bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství 13. 8. 2016 před Městským úřadem v Týništi nad Orlicí, u obou se jednalo o manželství prvé. 5. Z výpovědi manželky bylo zjištěno, že manželství bylo relativně spokojené do roku 2020, kdy začalo docházet k neshodám, které se týkaly trávení volného času, výchovy dětí, společných aktivit a finančních prostředků. Na jaře 2021 se odstěhovala a od této doby spolu s manželem nežijí ani nehospodaří, intimní soužití bylo ukončeno v již předchozí době. 6. Z výpovědi manžela bylo zjištěno, že manželství bylo skutečně harmonické do roku 2019, než nastoupila manželka do zaměstnání, málo se vídali a nastával mezi nimi rozkol. Postupem doby manželka začala hovořit o rozvodu manželství, sám se snažil nabízet různé alternativy, komunikaci s odborníky a neshody řešit, manželka však na rozvodu trvala. Po odstěhování nastal klid a byli schopni řešit situaci i kolem dětí. Uvedl, že v předchozím zaměstnání měl lukrativní příjem, ale z důvodu vyčerpání a svého zdraví, musel toto zaměstnání opustit, jeho příjem není takový, jaký byl v předchozí době a jejich názory se lišily i pokud jde o finanční prostředky. 7. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Jak vyplynulo z žalobního návrhu i výpovědí obou manželů, jejich manželství neplní své funkce, když se intimně nestýkají po dobu jednoho roku a od března 2021 nevedou společnou domácnost ani spolu nežijí. Soud má za to, že hlavními příčinami rozpadu jejich manželství tak, jak oba účastníci uváděli, byly různé náhledy na fungování rodiny, nakládání s finančními prostředky i trávení volného času, což vše vedlo k ukončení soužití. Rozvod nebude ani v rozporu se zájmy nezletilých dětí, o jejichž výchově a výživě na dobu po rozvodu manželství bylo již rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích pod č.j. 21 Nc 26/2021-38, kdy byla schválena dohoda rodičů o svěření dětí do péče matky a otec se zavázal platit stanovené výživné. Rozsudek nabyl právní moci 16. 11. 2021. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, kdy nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku.