9 C 31/2019-269 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala žalobním návrhem podaným dne 28. 12. 2018 proti žalované zaplacení částky 14 690 EUR spolu s úroky z prodlení z jednotlivých faktur. Uvedla, že v rámci své podnikatelské činnosti uzavírala s žalovanou na základě objednávek žalované smlouvy o přepravě a žalovaná se zavázala zaplatit úplatu za provedenou přepravu, která byla sjednána při uskutečnění objednávky. Jednotlivé trasy přepravy byly vždy uvedeny na příslušné objednávce a následné faktuře. Přepravní služby byly ze strany žalobkyně vždy řádně a včas poskytnuty, o čemž svědčí mimo jiné potvrzené přepravní listy CMR, ale do současné doby nebyly uhrazeny. Dluh z jednotlivých faktur činí částku 14 690 EUR a příslušenství. Žalovaná svůj dluh uznala, když na předžalobní upomínku ze dne 8. 10. 2018 reagovala dne 9. 10. 2018 tak, že uznala svůj dluh a zavázala se jej uhradit, což několikrát potvrdila během e-mailové komunikace. Bohužel do podání žaloby svůj dluh ani částečně neuhradila. Žalovány byly na základě objednávek a provedené přepravy tyto dlužné částky vyúčtované následujícími fakturami: 1. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 10. 11. 2017 částka 950 EUR 2. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 10. 11. 2017 částka 950 EUR 3. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 10. 11. 2017 částka 950 EUR 4. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 5. 12. 2017 částka 925 EUR 5. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 26. 12. 2017 částka 925 EUR 6. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 26. 11. 2017 částka 925 EUR 7. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 26. 12. 2017 částka 925 EUR 8. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 6. 1. 2018 částka 900 EUR 9. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 12. 12. 2017 částka 900 EUR 10. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 9. 1. 2018 částka 900 EUR 11. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 9. 1. 2018 částka 900 EUR 12. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 9. 1. 2018 částka 900 EUR 13. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 26. 12. 2017 částka 900 EUR 14. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 8. 1. 2018 částka 900 EUR 15. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 16. 3. 2018 částka 920 EUR 16. fakturou [číslo] FVS/2017/EU se splatností 16. 3. 2018 částka 920 EUR 2. V dané věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná odpor. Uvedla, že nároky žalobkyně neuznává a dobrovolně je odmítá plnit. Má za to, že nebyly jasně vylíčeny rozhodné skutečnosti a ani nedošlo k uznání dluhu. 3. Žalobkyně doplnila žalobní tvrzení s tím, že se jednalo o přepravy na základě přesně uvedených objednávek za srpen, září a listopad roku 2017, které přesně specifikovala a uvedla, že místem nakládky bylo [právnická osoba] v [obec] a místem vykládky Itálie. Pokud jde o uznání dluhu, má za to, že k tomuto došlo jednatelem žalované [právnická osoba] [příjmení], který po obdržení předžalobní upomínky, dluh nijak nerozporoval, naopak se omlouval za zpoždění s úhradou, kterou vysvětloval druhotnou platební neschopností s tím, že by mělo dojít k úhradě plateb z Itálie a chtěl by se dohodnout na splátkovém kalendáři a dluh žalobkyni postupně uhradit. K uznání došlo nejenom elektronicky, ale i ústně – resp. telefonicky. 4. Žalovaná po doplnění žalobního návrhu žalobkyní uvedla, že má za to, že učiněný úkon žalované nesplňuje zákonné předpoklady uznání dluhu a navrhla možnost smírného řešení dohodou o narovnání s tím, že by byla uhrazena částka 1 840 EUR a žalobkyně by se zavázala vzít žalobu zpět. Pokud jde o další nároky, vznesla námitku promlčení, když návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl soudu doručen 28. 12. 2018 a k přepravám došlo na základě objednávky ze dne 9. 8. 2017, dále 2 objednávek ze 14. 8. 2017, objednávky ze dne 18. 8. 2017, 3 objednávek ze dne 22. 8. 2017 a ze dne 30. 8. 2017, 4 objednávek ze dne 11. 9. 2017 a 2 objednávek z 9. 11. 2017. Poukázala na to, že pokud došlo k uzavření přepravních smluv, tyto jsou podřízeny režimu vyhlášky č. 11/175 Sb., Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), když místo převzetí a dodání leželo ve dvou různých státech. Dle této úmluvy se nároky z přepravy promlčují za 1 rok a promlčecí doba začíná běžet uplynutím 3 měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy. Má tak za to, že nároky uvedené pod položkami [číslo] jsou promlčeny, neboť uplynula promlčecí doba a nárok na zaplacení 12 850 EUR je tak promlčen. Navrhla, aby co do této částky byl žalobní návrh zamítnut, neboť zásadní otázkou bylo promlčení nároku žalobkyně, když [jméno] [příjmení] st., který měl údajně pohledávku uznat, nebyl statutárním zástupcem žalované společnosti, ani nebyl pověřen k jednání o uznání dluhu a dohodnutí splátkového kalendáře. V tomto směru má za to, že žalobkyně nejednala s přiměřenou mírou opatrnosti, když si z obchodního rejstříku nezjistila, že ve firmě jsou 2 osoby téhož jména a příjmení, aby měla jasno, se kterou osobou jedná. Navrhla, aby byla uznána pouze k zaplacení posledních 2 faktur, které nejsou promlčeny. 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poukazovala na uznání nároku stranou žalovanou, soud se nejprve zabýval touto otázkou. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou dne 8. 10. 2018 k úhradě dluhu ve výši 14 690 EUR spolu s příslušenstvím a náklady řízení s tím, že si u jejího klienta objednala přepravní služby z určitého místa do jiného určitého místa a za poskytnuté služby se zavázala zaplatit klientovi úplatu. V předžalobní výzvě byly uvedeny faktury, které dosud nebyly uhrazeny, a bylo požadováno, aby byly uhrazeny do 7 dnů s tím, že jinak bude pohledávka vymáhána soudní cestou. 6. Z emailové korespondence mezi právní zástupkyní žalobkyně a [jméno] [příjmení], který se označoval jako direktor [právnická osoba] - [právnická osoba] ze dne 10. 10. 2018, 3. 12. 2018 a 18. a 19. 12. 2018 bylo zjištěno, že uvedený zástupce žalované ohledně předmětného dluhu sděloval, že všechny přepravy byly bohužel prováděny prostřednictvím italské firmy [anonymizována dvě slova]. Řím, která však vyhlásila bankrot, a i přes dlouhotrvající spolupráci jim neuhradila značnou sumu z přepravních služeb. Z těchto důvodů požádal o posečkání s podáním žaloby na žalovanou, jelikož je přesvědčen, že do měsíce bude věc vyřízena a žalobkyní zaplaceny dlužné faktury. Rovněž uvedl, že pokud z nějakého důvodu nedojde zaplacení z Itálie, chtějí se rozhodně dohodnout na splátkovém kalendáři a žalobkyni postupně vše uhradit. Postupem Italů přišla společnost o značnou sumu peněz, nemůže proto zaplatit najednou a případný platební rozkaz by byl pro ni likvidační. Z poslední korespondence ze dne 19. 12. 2018 vyplývá, že direktor [jméno] [příjmení] sdělil, že jejich finanční situace neumožňuje zaplatit najednou a pokud by byl vydán platební rozkaz, určitě by to znamenalo pro jejich firmu konec, požádal proto právní zástupkyni žalobkyně, aby probrala s klientem možnost splátkového kalendáře na splacení celé částky v měsíčních splátkách rozložených do 24 měsíců. Rovněž poukázal na lhůty soudu v Itálii. 7. Z výpovědi [jméno] [příjmení], ml. nar. 1993 statutárního zástupce žalované bylo zjištěno, že pokud je v mailové Je-li v mailové adrese uváděno [email], jedná se o adresu jeho otce, který se jmenuje stejně, ale jako statutární zástupce nedal otci žádný souhlas k uznání pohledávky, či k uzavírání jakéhokoliv splátkového kalendáře. Jeho podpis tam mohl zůstat historicky, ale v té době byl pouze zaměstnancem společnosti zařazeným jako technicko-organizační pracovník. Neměl oprávnění žádný dluh uznat ani sjednat splátkový kalendář a bylo také na žalobkyni, aby si ověřila, s kým skutečně v žalované firmě jedná. V současné době je i jeho otec statutárním zástupcem společnosti a se svým výslechem nesouhlasí. 8. Uznání dluhu podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) je jednostranným právním jednáním dlužníka adresované věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné uznávací prohlášení směřující k potvrzení existence dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Uvedená úprava platí i pro vztahy mezi podnikateli a má vést dlužníka k uvědomění si právních následků svého prohlášení. Z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. 9. Z judikatury pokud jde o uznání závazku, vyplývá, že je vyžadováno, aby se jednalo o závazek zcela určitý, jednoznačně identifikovaný. Za stavu, kdy není v listině dluh nijak specifikován, nejsou uvedeny faktury, jichž by se uznání týkalo a uznávaný dluh není určen, ani odkazem na konkrétní faktury, jedná se o neurčitost uznání. Nestačí tedy, je-li jen mezi účastníky jasné, co je předmětem právního úkonu, ale tento musí přímo vyplývat z písemného právního úkonu, určitost závazků nelze také ztotožňovat jen s jeho výší. Uznání dluhu je zajišťovacím institutem a jeho podstatou je založení vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání, kdy věřitel n