109 C 24/2021-41 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala žalobním návrhem podaným dne 6. 9. 2021 proti žalované zaplacení částky 1 256 Kč spolu s úroky z prodlení. Uvedla, že je podnikatelem v oblasti půjčování motorových vozidel a rámci této služby a na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne 16. 12. 2020 zapůjčila žalované osobní vozidlo [anonymizováno], [registrační značka], které žalovaná užívala v období od 16. 12. 2020 do 11. 1. 2021. Vozidlo převzala s plnou nádrží, ale vrátila jej s nádrží prázdnou. Svůj závazek doplatit dotankování prázdné nádrž stvrdila svým podpisem na předávacím protokolu ze dne 11. 1. 2021. Dotankování bylo v rozsahu 1 256 Kč a žalovaná se k doplacení písemně zavázala. Faktura byla vystavena dne 5. 2. 2021 a žalovaná tuto přislíbila uhradit obratem, ale ani přes opakované výzvy nebyla částka uhrazena a žalovanou nebylo možno následně zastihnout. 2. V dané věci byl vydán platební rozkaz, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalované zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu. Doručeno bylo na adresu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel dle ustanovení § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaná se k žalobě ani k navrhovanému postupu nevyjádřila, proto soud po daném poučení předpokládal, že s postupem souhlasí a rozhodl o věci bez nařízení jednání na základě důkazů ve spise založených. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná si zapůjčila od žalobkyně osobní vozidlo výše specifikované a při jeho vrácení žádala vyfakturovat nedotankované pohonné hmoty. Tyto byly v předávacím protokolu vyčísleny částkou 1 256 Kč a žalovaná vyjádřila písemný souhlas s její úhradou. 4. Podle § 2053 a 2054 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud měl prokázané, že žalovaná uznala dne 8. 2. 2021 částku 1 256 Kč, což stvrdila svým podpisem. 5. Vzhledem k písemnému potvrzení dluhu a tím i jeho uznání se přesunulo důkazní břemeno na žalovanou jako dlužnici, která však neprokázala, že by dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Soud proto žalobnímu návrhu plně vyhověl a žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky přiznané, tj. z částky 1 256 Kč od 12. 1. 2021 do zaplacení. 6. Soud si je vědom, že ohledně žalované probíhá insolvenční řízení. Nicméně s ohledem na okamžik zahájení insolvenčního řízení a okamžik vzniku pohledávky uplatněné v tomto řízení nutno uvést, že dlužník po dobu trvání účinků oddlužení činí právní jednání, vstupuje do právních vztahů, ostatně dlužníku zůstává část příjmů právě k realizaci takových právních jednání. Ohledně nich má plnou způsobilost jednání i způsobilost procesní. Případné závazky z toho plynoucí jsou pak vymáhány mimo insolvenční řízení přímo po dlužníkovi (srov. § 168 insolvenčního zákona a contrario). 7. Pokud jde o náhradu nákladů řízení soud zde vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Jedná se o uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a 2 paušální náhrady po 300 Kč v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Jedná se o náklady účelně vynaložené a soud nezjistil ani žalovaná netvrdila žádné mimořádné skutečnosti, pro které by náhrada nákladů řízení neměla být přiznána. 8. Lhůta splatnosti byla stanovena delší, než je zákonná lhůta 3 denní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to lhůta 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.