17 C 223/2022-35 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 3 759,99 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce ([anonymizováno] [právnická osoba]) provozuje síť elektronických komunikací. Podmínky využívání služeb elektronických komunikací pak vycházejí z účastnické - zákaznické smlouvy [číslo] ze dne 29. 12. 2018, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky právního předchůdce žalobkyně. Za poskytnutá plnění bylo žalovanému účtováno fakturou [číslo] ze dne 4. 6. 2019, splatnou dne 18. 6. 2019, 2 000 Kč (doúčtovaná sleva zařízení) a fakturou [číslo] ze dne 14. 5. 2019, splatnou dne 28. 5. 2019, 1 760 Kč (nesplacená kupní cena zařízení). Ke dni podání žaloby pak žalovaný dluží částku 3 759,99 Kč, kterou přes upomínku neuhradil. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 4. 8. 2022, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 25. 7. 2022). 3. Co se týče pravomoci soudu věc rozhodnout je v plném rozsahu možno odkázat na rozhodnutí Zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu z 20. 4. 2011, spisová značka [anonymizováno] [číslo]. V daném typu sporu, mezi něž lze bez jakékoli pochyby zařadit i toto řízení, je dána příslušnost soudů. 4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 a seznamem postupovaných pohledávek. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 17. 12. 2021. 5. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne 29. 12. 2018 uzavřena zákaznická smlouva [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytovat základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednaly. Součástí smlouvy byla kupní smlouva, jejímž předmětem bylo koncové zařízení (Huawei [příjmení] [příjmení] – černý); cena zařízení činila 4 489 Kč, podmíněná sleva 2 000 Kč, cena zařízení po slevě 2 489 Kč a výše měsíční splátky 80 Kč. Protože zákaznická smlouva byla právním předchůdcem žalobkyně dne 12. 4. 2019 vypovězena pro neplnění podmínek ze strany žalovaného, byl žalovaný vyzván k zaplacení nesplacené kupní ceny zařízení (fakturou [číslo]) a k zaplacení poskytnuté slevy zařízení (fakturou [číslo]). Žalovaný pak nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by vyúčtovanou částku – dluh – v plném rozsahu uhradil. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyni byly zároveň přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku, tj. 189 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 1 489 Kč.