17 C 301/2022-33 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 1. 8. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 17 963,99 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o Flexikontu. Tvrdila, že dne 12. 9. 2000 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému povolen debetní zůstatek do výše 22 000 Kč. Nedílnou součástí byly dispozice, všeobecné obchodní podmínky, úrokový lístek a sazebník. Žalovaný se zavázal zajistit minimální měsíční kreditní příjem na účtu ve výši 11 000 Kč s tím, že v případě nedodržení tohoto závazku je banka oprávněna jednostranně snížit výši povoleného limitu, a to až na nulu. Protože žalovaný své závazky nedodržel, banka dne 2. 5. 2005 zrušila poskytování Flexikreditu a dluh ve výši 17 763,99 Kč převedla z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] s tím, že dluh je okamžitě splatný. Žalovaný však do současné doby dluh neuhradil. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 20. 10. 2022, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 10. 10. 2022). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 a seznamem postupovaných pohledávek. O postoupení pohledávky byl pak žalovaný informován dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 3. 7. 2019. 4. Ze Smlouvy o Flexikontu soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně (společnost [právnická osoba]) byla dne 12. 9. 2000 uzavřena smlouva o běžném účtu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému zřídit a vést běžný korunový účet č. [bankovní účet] Smlouvou byl zároveň sjednán úvěr – povolený debetní zůstatek do výše 22 000 Kč. Pro trvání povoleného limitu se žalovaný zavázal zajistit minimální měsíční kreditní příjem na účtu ve výši 11 000 Kč s tím, že v případě nedodržení tohoto závazku je banka oprávněna jednostranně snížit výši povoleného limitu, a to až na nulu. Dopisem ze dne 2. 5. 2005 bylo žalovanému sděleno, že z důvodu porušování smluvních podmínek bylo zrušeno poskytování Flexikreditu s tím, že dluh ve výši 17 763,99 Kč byl z běžného účtu převeden na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] a s tím, že dluh je okamžitě splatný. Dle úrokového lístku [číslo] činil u Flexikreditu úrok pro případ prodlení 30 % p.a. Výši dluhu žalobkyně prokázala výpisem z úvěrového účtu. 5. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. l obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 6. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Předloženými listinnými důkazy žalobkyně prokázala, že mezi žalovaným a jejím právním předchůdcem byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty sjednané finanční prostředky. Protože žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil, stal se dluh splatným ke dni 2. 5. 2005. Žalovaný pak nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by dluh nevznikl, že by tento uhradil, či že by dluh zanikl jinak. Soud proto žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal žalovanou částku spolu se sjednaným úrokem a úrokem z prodlení, jehož výše je v souladu s § 1 nař. vl. č. 142/1994 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 000 Kč, odměnou advokáta za 3 úkonu právní pomoci po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 252 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 452 Kč.