20 C 187/2022-21 — Okresní soud v Pardubicích

Manželka podala dne 30. 5. 2022 návrh na rozvod manželství s tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 22. 11. 2003 v [anonymizována dvě slova]. [příjmení] v [obec a číslo] jako oboustranně prvé, z manželství se narodily dvě dosud dcery. Před více jak 4 roky se manželství dostalo do krize, kdy začalo docházet k vážnějším rozporům. Manželka ztratila citové vazby k manželovi. Účastníci od dubna 2019 společně nežijí, v říjnu 2019 se manželka s dcerami odstěhovala ze společné domácnosti. Obnovení vztahu nepomohla ani návštěva manželské poradny. Manželství považovala za trvale a nenapravitelně rozvrácené. Manžel s návrhem na rozvod manželství nesouhlasil, nepovažoval jej za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené. Soud se s ohledem na cizí státní příslušnost manželky nejprve ve věci zabýval svojí mezinárodní příslušností, přičemž dospěl k závěru, že tato je dána s ohledem na článek 3 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 v pozdějších znění (Brusel II bis). Dle § 49 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém („ dále jen„ ZMPS“) se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Dle § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Dle § 755 odst. 1, 2 písm. b) zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželským povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle § 756 téhož zákona soud, který rozhoduje o rozvodu manželství zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Oddacím listem, rodnými listy a výpověďmi účastníků bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne 22. 11. 2003 před [anonymizována tři slova] [obec a číslo], oboustranně se jednalo o manželství první. Účastníkům se narodily dvě dcery, z nichž již pouze [jméno] je dosud nezletilá, a byla pro dobu po rozvodu manželství účastníků svěřena do péče matky, a otec se zavázal hradit příslušné výživné, což bylo prokázáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 12. 2019, č. j. 25 Nc 22/2019-31, kterým byla schválena dohoda účastníků jakožto rodičů. Účastníci společně nežijí minimálně od dubna 2019 po všech stránkách, k odstěhování manželky s dcerami ze společné domácnosti účastníků došlo v říjnu 2019. Návštěvy manželské poradny problémy účastníků neodstranily, manželku ujistily v tom, že ve vztahu s manželem zůstat nechce. Manželé měli neshody ohledně vedení společné domácnosti, fungování rodiny, volný čas spolu prakticky netrávili. Manžel se snažil zejména o materiální zajištění rodiny. Jiné partnerské vztahy manželé nemají, manželka nemá zájem na zachování manželství, k manželovi ztratila citové vazby. Za takto zjištěné skutkové situace má soud za to, že jsou naplněny předpoklady citovaného § 755 a § 756 občanského zákoníku, a proto manželství účastníků rozvedl. Nebylo ani shledáno, že by mohlo dojít k obnovení manželského soužití účastníků. Příčinu rozvratu manželství účastníků spatřuje soud v rozdílném pohledu na společné soužití, na vedení rodinné domácnosti i trávení volného času, přičemž účastníci společně více jak 3 roky nežijí, což přispělo k jejich odcizení a tuto dobu manželství neplní žádnou ze svých funkcí. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 23 věta prvá zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), přičemž účastníci ani žádné náklady řízení neúčtovali.