9 C 130/2021-17 — Okresní soud v Pardubicích

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství, které s manželem uzavřeli dne 15. 9. 2001 před Magistrátem města Pardubic. Uvedla, že u ní se jedná o manželství prvé, u manžela o manželství druhé po rozvodu. Z manželství se narodily 2 děti, z nichž nezletilý je pouze syn [jméno]. Manželství bylo uzavřeno ze vzájemné náklonosti a lásky a bylo zpočátku spokojené, později se však objevovat manželské neshody spočívající v rozdílných názorech na fungování domácnosti a trávení volného času a manželství přestalo plnit svoji funkci. Od prosince 2019 nevedou společnou domácnost a nežijí spolu, když manželka se odstěhovala, intimně se rovněž nestýkají. 2. Manžel nejprve uvedl, že s návrhem na rozvod manželství souhlasí, měl by však zájem na usmíření a urovnání poměrů, na závěr navrhl zamítnutí návrhu. 3. Dle § 755 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 4. Dle § 756 zák. č. 89/2012 Sb. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 5. Oddacím listem bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne 15. 9. 2001 před Magistrátem města Pardubic, u manželky se jednalo o manželství prvé, u manžela o manželství druhé po rozvodu. 6. Výpovědí manželky bylo zjištěno, že manželství bylo zpočátku velmi spokojené, rozuměli si, měli společné zájmy, po narození dětí se jim velmi věnovala, děti však postupem doby odrůstaly a manžel vyžadoval, aby se po příchodu domů věnovala jemu. Jejich vztahy se dlouho trápila, manželovi to sdělovala, ale ke změně nedošlo. Kontakt s manželem minimalizovala a v prosinci 2019 se odstěhovala, neboť soužití bylo neudržitelné. Intimní soužití ukončili ještě rok před tím, než se z domácnosti odstěhovala. 7. Z výpovědi manžela bylo zjištěno, že i dle něho bylo manželství velmi dobré, problémy byly jako všude, tyto však cítil jinak než manželka a neviděl v tom nic špatného. Pozornost manželky si vynucoval zřejmě proto, že spolu nesdíleli ložnici, ale pro rodinu se snažil udělat vše. Potvrdil, že manželka mu prezentovala problémy, které vidí ve vzájemném soužití, ale sám měl za to, že manželku nijak neomezuje. Více o tom nijak nepřemýšlel. Potvrdil, že se manželka v roce 2019 odstěhovala a intimní soužití ukončili již v dřívější době. Pokud jde o společnou domácnost, má za to, že je částečně vedena, i když bydlí každý jinde. Za hlavní příčinu rozpadu manželství považuje to, že při řešení problémů spolu málo komunikovali. 8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a není naděje na jeho usmíření. Účastníci spolu již od prosince 2019 nebydlí, když manželka se odstěhovala, od této doby také netvoří manželské či rodinné společenství, intimně se také nestýkají po dobu více jak 4 let. Soud má za to, že vzhledem k těmto skutečnostem, o nichž oba manželé vypovídali shodně, se jedná o vztah již pouze formální, neplnící své funkce a nelze očekávat, že po takto dlouhé době, kdy žijí odděleně, by ještě došlo k obnovení jejich soužití. Za hlavní příčinu rozpadu manželství soud považuje minimální vzájemnou komunikaci, týkající se jejich vzájemných vztahů. O nezletilém [jméno] bylo na dobu po rozvodu jeho rodičů rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. [číslo jednací] tak, že byla schválena dohoda rodičů, dle níž byl nezletilý [jméno] svěřen do společné péče rodičů a výživné nebylo určováno. Rozhodnutí nabylo právní moci 9. 2. 2022. Soud má proto za to, že rozvod nebude ani v rozporu se zájmy nezletilého [jméno], který je ve společné péči obou rodičů, a v tomto směru nejsou mezi nimi žádné problémy. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, dle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku.