9 C 262/2021-20 — Okresní soud v Pardubicích

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství, které s manželem uzavřeli dne [datum] před Městským úřadem Kostelec nad Orlicí, na zámku v [adresa]. Uvedla, že manželství bylo uzavíráno po 5 letech známosti a soužití bylo spokojené do roku 2017. V průběhu následujícího období začalo docházet k neshodám a postupnému odcizení, což vyústilo k ukončení manželského soužití. V létě roku 2019 se manžel ze společné domácnosti odstěhoval. Manželství je tak již pouze formálním svazkem, neplní žádnou ze svých funkcí, proto nemá zájem v tomto manželství setrvávat. Manželství považuje za trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené a nelze očekávat obnovení soužití. Z manželství se narodil dne [datum] syn [jméno]. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil. 3. Dle § 755 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 4. Dle § 756 zák. č. 89/2012 Sb. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 5. Oddacím listem bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne 5. 10. 2002 před Městským úřadem Kostelec nad Orlicí, na zámku v [obec]. U obou se jednalo o manželství prvé. 6. Výpovědí manželky bylo zjištěno, že manželství trvá od roku 2002 a až do roku 2017 bylo šťastné. V tomto roce začaly problémy ve společné firmě, které se přenesly i do jejich osobního života a došlo k narušení vzájemných vztahů. Snažili se najít k sobě cestu, ale již se jim to nepodařilo. Od léta 2019 nežijí odděleně, nehospodaří spolu a intimní soužití bylo ukončeno již na podzim roku 2018. Vztah s jiným mužem má po dobu jednoho roku, nežijí však spolu. O nezletilého syna [jméno] se starají s manželem oba společně a vždy se dokáží dohodnout. 7. Z výpovědi manžela bylo zjištěno, že manželství bylo skutečně šťastné do roku 2016 či 2017, ale poté došlo k vzájemnému odcizení. Nebydlí spolu od července 2019 a k ukončení intimního soužití došlo již koncem roku 2018. Vztah s jinou ženou navázal v lednu 2019, s touto žije a mají spolu roční dceru. Potvrdil, že ohledně nezletilého syna [jméno] jsou schopni se s manželkou na všem dohodnout a jejich společná péče funguje dobře. 8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželství neplní své funkce již řadu let, když od podzimu roku 2018 se manželé intimně nestýkají a od léta 2019 spolu nehospodaří ani společně nežijí. Oba také mají již dlouhodobě známosti s jinými partnery. Ohledně péče a výživy nezletilého [jméno] na dobu po rozvodu manželství byla schválena rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. [číslo jednací] dohoda, dle níž byl nezletilý [jméno] svěřen do společné péče rodičů a výživné nebylo určováno. Rozsudek nabyl právní moci 6. 1. 2022. Za takto zjištěné skutkové situace, kdy žádný z účastníků nemá zájem na zachování manželství, má soud za to, že jsou naplněny všechny předpoklady citovaného ust. § 755 a § 756 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, proto manželství účastníků rozvedl. Za hlavní příčinu rozpadu manželství považuje odlišné názory na řešení situace ve společné firmě, které se přenesly i do jejich osobního života, došlo k odcizení a ukončení společného soužití. Rozvod nebude ani v rozporu se zájmy jejich nezletilého syna, který byl svěřen do společné péče rodičů, tato funguje dobře a na tuto situaci, kdy již rodiče spolu dlouhodobě nežijí, si i zvykl. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, kdy nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku.