9 C 94/2021-20 — Okresní soud v Pardubicích

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství, které se svým manželem uzavřeli 8. 8. 2003. Uvedla, že manželství uzavírali ze vzájemné náklonnosti a lásky. K žádným zásadním neshodám nedocházelo až do srpna 2020, kdy začaly vznikat problémy, zejména komunikačního charakteru. Bydlí sice společně, ale jako manželé spolu nežijí, ani nevedou společnou domácnost a mají zcela jiné představy o manželství a své budoucnosti. Považuje tak manželství za pouze formální svazek neplnící své funkce. Z manželství se narodily 2 děti [jméno] a [jméno] dne [datum], a pokud jde o jejich péči a výživu na dobu po rozvodu manželství, bude podán návrh na schválení dohody. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil s tím, že se jedná o manželství skutečně trvale a hluboce rozvrácené pro rozdílnost názorů. Uvedl, že v době podání návrhu byly děti nezletilé, ohledně jejich péče a výživy je vedeno soudní řízení, ale tato podmínka již odpadla, neboť nabyly zletilosti. 3. Oddacím listem bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne 8. 8. 2003 před [stát. instituce] a u obou se jednalo o manželství prvé. 4. Dle § 755 odst. 1 a 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 5. Dle § 756 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 6. Z výpovědi manželky bylo zjištěno, že se v manželství necítila spokojená téměř od počátku a první neshody začaly po narození dětí, v době, kdy byla na mateřské dovolené a týkaly se zejména finančních prostředků. Postupem doby cítila velké ochlazení a potvrdila se nevěra manžela. K větším neshodám začalo docházet v červenci 2020 a rovněž se týkaly finančních prostředků. V té době došlo také k ukončení intimního soužití a společného hospodaření. Za hlavní příčinu rozpadu manželství považuje rozdílné představy na hodnoty v manželství, hospodaření a náhled na společné soužití. 7. Manžel ve své výpovědi uvedl, že považoval manželství za spokojené do roku 2020, což i sama manželka uváděla v žalobním návrhu. O podání návrhu se dozvěděl, až postupem doby. Sám se snažil prostřednictvím mediátorky o usmíření a řešení situace, ale jeho návrhy byly ze strany manželky odmítány. Uvedl, že v roce 1995 začal podnikat a z důvodů rizika tohoto podnikání došlo proto k zúžení SJM, což se manželce postupem doby nelíbilo. Potvrdil, že došlo k ukončení intimního soužití v roce 2020 i ke zrušení společné domácnosti. Za hlavní příčinu rozpadu manželství považuje rozdílné názory na fungování rodiny, finanční hospodaření i názory na společné soužití. Popřel jakoukoliv nevěru za trvání manželství. Pokud jde o děti, stará se zejména o syna a dcera více komunikuje s manželkou, jako její matkou. 8. Soud má po provedeném dokazování za to, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, neplní své funkce a není pro postoje obou manželů ani naděje, že by došlo ke zlepšení vzájemných vztahů a usmíření, proto rozhodl o rozvodu jejich manželství. Manželé spolu také již po dobu více jak 2 let intimně nežijí, rovněž tak společně nehospodaří ani společně netráví volný čas. K usmíření nedošlo ani po uskutečněných mediací s mediátorkou. Děti v průběhu řízení o rozvod manželství již nabyly zletilosti a není tak třeba rozhodovat o jejich péči a výživě na dobu po rozvodu jejich rodičů. Za hlavní příčinu rozpadu manželství soud považuje zcela rozdílné názory na finanční hospodaření v rodině, rozdílný pohled na životní hodnoty a společné soužití. Rozvod také nebude ani v rozporu se zájmy dětí, které jsou zletilé a vidí i neshody mezi jejich rodiči. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, kdy nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, oba účastníci se také náhrady nákladů řízení vzdali.