10 C 36/2023-14 — Okresní soud v Pardubicích

Manželé se návrhem doručeným soudu dne 24. 1. 2023 domáhali rozvodu manželství uzavřeného dne 24. 4. 2015 před matričním úřadem výkonného výboru [anonymizováno] obecní rady, [anonymizováno] okresu, [anonymizováno] oblasti, ve městě [anonymizováno], u manželky se jednalo o manželství druhé, u manžela o manželství prvé. Za manželstvím se účastníkům děti nenarodily. Manželé uvedli, že si přestali rozumět, přestali mít společné zájmy a v březnu 2022 se dohodli, že budou žít odděleně a manžel se ze společné domácnosti odstěhoval. Jako předběžnou otázku soud posuzoval, jaké hmotné a procesní právo na daný případ aplikovat. V daném případě je třeba aplikovat hmotné ukrajinské právo s odkazem na ustanovení článku 30 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.) a mezinárodní pravomoc českých soudů (procesní právo) je dovozována na základě ustanovení článku 30 odst. 3 věta druhá této smlouvy („ Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou“). Z provedených důkazů (oddací list, účastnický výslech manželky) má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 24. 4. 2015 před matričním úřadem výkonného výboru [anonymizováno] obecní rady, [anonymizováno] okresu, [anonymizováno] oblasti, ve městě [anonymizováno]. Manželé shodně prohlásili, že se jim děti za trvání manželství nenarodily. Manželství bylo uzavíráno po 8leté známosti z lásky. Problémy v manželství se začaly projevovat asi před rokem a půl, manželé si přestali rozumět, měli odlišné názory na společné soužití, začali mezi nimi hádky a manželé dospěli k závěru, že pro ně bude nejlepší rozvod. Společnou domácnost ukončili v březnu 2022, ani jeden z manželů nemá zájem na zachování manželství a oba se domnívají, že jejich manželství obnovit nelze. Dle Hlavy 11 článek 105. bod 3. ukrajinského Zákona o rodině č. 2947-III ze dne 10. 1. 2002, manželství zaniká rozvodem na návrh některého z manželů na základě rozhodnutí soudu v souladu s články 110 tohoto zákona. Podle Hlavy 11 článek 112 bod. 1, 2 ukrajinského Zákona o rodině č. 2947-III ze dne 10. 1. 2002 soud zjišťuje skutečné vztahy manželů, příčinu podání návrhu, bere přitom v úvahu, mají-li manželé nezletilé děti nebo invalidní dítě a jiné okolnosti manželského soužití. Soud může manželství rozvést, pokud zjistí, že obnovení manželského soužití nelze očekávat a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy některého z manželů, zájmy dětí a tyto okolnosti mají podstatný význam. V daném případě dospěl soud k závěru, že vztahy mezi účastníky tohoto řízení jsou již delší dobu hluboce rozvráceny a rozvrat manželství nese známky trvalosti, o čemž svědčí ukončení vedení společné domácnosti před rokem a postoj manželů, kteří v manželství již dále setrvávat nehodlají. Soud proto rozhodl o rozvodu manželství účastníků, přičemž za příčiny rozvratu manželství považoval rozdílné názory manželů na společné soužití, což vedlo k neshodám mezi manžely, které vyvrcholily citovým odcizením a dalším nezájmem na zachování manželství. S ohledem na výše uvedené soud návrhu manželů vyhověl a podle ustanovení shora citovaného ukrajinského Zákona o rodině manželství účastníků rozvedl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.