11 C 370/2022-59 — Okresní soud v Pardubicích

Manžel se návrhem doručeným soudu dne 31.10.2022 domáhal rozvodu manželství s manželkou uzavřeného dne 24.1.1970 před Městským národním výborem v [obec], u obou účastníků se jednalo o manželství prvé. Z manželství účastníků se narodily již zletilé děti. Manžel uvedl, že jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, když nelze očekávat jeho obnovení. Manželské vztahy se zcela a definitivně zhoršily začátkem ledna 2021, kdy manžel převzal po vzájemné dohodě kontrolu nad hospodařením s finančními prostředky a hlavně měsíčními výdaji v celé domácnosti, když se dohodlo, že oba měsíční důchody se budou dávat do společné kasy, kterou bude držet manžel a výdaje budou prováděny po denním upřesnění obou manželů na stravu, ošacení a obuv. Dohoda byla prováděna od ledna do srpna 2021, ale začátkem srpna 2021 začala manželka tvrdit, že všechny peníze drží manžel, ona nedisponuje s žádnými penězi, vsugerovala si, že její důchod jsou pouze její peníze, že si je bude nechávat a bude si s nimi hospodařit sama. S tímto postojem manželky, manžel nesouhlasil. Manželka se bez udání důvodu dne 8.9.2021 ze společné domácnosti odstěhovala, manželé tak spolu od té doby nežijí a ještě více se prohloubily názorové rozpory a vyhrotily manželské vztahy. Adresa posledního společného bydliště byla bytem [adresa manžela a manželky] Manželka prostřednictvím ustanovené opatrovnice uvedla, že pokud manžel na žalobě trvá, s rozvodem manželství souhlasí a rozvodu manželství bránit nebude. Uvedla, že spolu více jak dva roky nežijí, společnou domácnost opustila v důsledku chování manžela, který ji jednak nedovoloval volně nakládat s finančními prostředky a v důsledku dlouhodobého chování manžela a psychického nátlaku ve vztahu k její osobě, který vnímala jako dále již neakceptovatelné. Manželka nemá v úmyslu se do společné domácnosti vracet ani obnovit soužití s manželem. Opatrovnice manželky dále uvedla, že na faktické situaci manželky se ani případným rozvodem nic nezmění, nedojde tak ke zhoršení jejího faktického života ani postavení, neboť manželé již delší dobu žijí odděleně, manžel není ani osobou, která by se o manželku aktuálně starala a pečovala, vše zajišťují děti manželky. Z provedených důkazů (výpis z knihy manželství, výpisu z CEO, výpisu z ISZR a úředního záznamu ze dne 8.11.2023) má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 24.1.1970 před Městským národním výborem v [obec], z manželství se narodily již zletilé děti. Z výpovědi manžela bylo prokázáno, že manželství uzavírali po 3-4 letech známosti, jejich manželství trvalo cca 50 let normálně a asi před 5-6 lety se začaly projevovat problémy týkající se názorových střetů, hlavně ohledně peněz, kdy občas docházelo k hádkám, také měli rozdílný názor na způsob života. Uvedl, že manželka ovlivňovala zletilé děti, pomlouvala ho před nimi, uváděla nepravdy a lži, že jí nedává peníze, bere jí důchod, to však manžel přikládal k prohlubování ztráty její krátkodobé paměti, kdy začala zapomínat. Dále vypověděl, že v lednu 2021 spolu uzavřeli dohodu o fungování po finanční stránce tak, že po 50 letech manželství bude kasu držet on, takto to fungovalo až do jejího odchodu dne 8.9.2021 ze společné domácnosti, když se manželce nelíbilo, že najednou kasu drží on, když ona ji držela celých 50 let. K tomu manžel uvedl, že on byl schopen z obou důchodů ušetřit a uložit přebývající peníze na konta obou manželů. Manžel považoval za důvod k podání žaloby na rozvod manželství také v tom, že není možné obhospodařovat společné účty manželů, když společně nežijí a on neví, jaké stavy účtů má manželka na svých účtech. Tvrzení manželky, že příčinou jejího odchodu je jeho chování v otázce peněz vůči ní, ale i jeho dlouhodobé chování a psychický nátlak vůči její osobě, považoval manžel za nepravdivé, neboť důchod si manželka vyzvedávala sama a peníze dávali dohromady po jejich dohodě, on jí žádné peníze nebral, pokud něco potřebovala, šli to koupit. Z výpovědi manžela vyplynulo, že od doby odchodu manželky ze společné domácnosti, jsou již v občasném telefonním kontaktu z důvodu zajištění poštovní korespondence, která je manželce zasílána na adresu trvalého bydliště. Žádný z manželů zájem na zachování manželství nemá. Dle § 755 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu. Dle § 756 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. V daném případě dospěl soud k závěru, že vztahy mezi účastníky tohoto řízení jsou již delší dobu hluboce rozvráceny a rozvrat manželství nese známky trvalosti, o čemž svědčí ukončení vedení společné domácnosti dne 8.9.2021, postoj obou účastníků k této věci, neboť oba s rozvodem manželství souhlasí. Soud proto rozhodl o rozvodu manželství účastníků, přičemž za příčiny rozvratu manželství považoval zejména v subjektivních rozdílných názorech účastníků řízení na finanční hospodaření i další společné soužití, které vedly k tomu, že manželka společnou domácnost opustila. S ohledem na výše uvedené soud návrhu manželky vyhověl a podle ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství rozvedl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Soud neshledal žádné mimořádné okolnosti, které by osvědčovaly přiznat manželovi náhradu nákladů řízení. Soud rozhodl o tom, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žádnému z účastníků řízení.