17 C 249/2023-54 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat jí měřící zařízení (plynoměr) výrobního čísla [číslo], umístěné v nemovitosti na adrese [adresa], že žalovanému byl dodáván zemní plyn přes výše uvedené měřící zařízení. Dne 3. 5. 2023 byl prostřednictvím aplikace On-line servis PDS podán požadavek ze strany obchodníka s plynem (společnost [právnická osoba]) na ukončení distribuce plynu do daného odběrného místa z důvodu neplacení, s požadovaným datem ukončení 5. 5. 2023. Žalobkyně se před podáním žaloby opakovaně snažila provést demontáž plynoměru, avšak tuto žalovaný neumožnil, plynoměr nezpřístupnil ani nevydal. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému do datové schránky dodány dnem 25. 9. 2023). 3. Dle žádosti požádal obchodník s plynem (společnost [právnická osoba]) o ukončení distribuce plynu do odběrného místa na adrese [adresa], z důvodu neplacení ke dni 5. 5. 2023. Oznámeními o neoprávněném odběru plynu a neoprávněné distribuci plynu ze dne 10. 5. 2023 a ze dne 29. 6. 2023 žalobkyně prokázala, že žalovaného uvědomila o tom, že ke dni 5. 5. 2023 nastal účinek ukončení dodávek plynu s tím, že počínaje dnem 6. 5. 2023 do dne provedení skutečné demontáže měřícího zařízení bude další distribuce plynu kvalifikována jako neoprávněná. Zároveň byl žalovaný vyzván k umožnění přístupu k plynoměru [číslo] konkrétního dne tak, aby mohla být provedena jeho demontáž. Protokolem o demontáži ze dne 28. 7. 2023 žalobkyně prokázala, že se jí doposud nepodařilo předmětný plynoměr demontovat pro nepřítomnost žalovaného v odběrném místě. 4. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 5. Na základě shora provedených důkazů soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku povinnost vydat žalobkyni měřící zařízení specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Tuto povinnost žalobkyně navázala na účast pověřeného zástupce žalobkyně, neboť to vyžaduje charakter zařízení a způsob jeho připojení k síti zemního plynu. Žalobkyně v řízení prokázala, že je vlastníkem předmětného plynoměru, že jej instalovala na adrese odběrného místa a že jí ho žalovaný doposud nevydal. Za takové situace má žalobkyně ve smyslu § 1040 odst. 1 občanského zákoníku právo na ochranu proti žalovanému, který neoprávněně zasahuje do jejího vlastnického práva k předmětnému měřícímu zařízení, a její návrh na vydání věci, kterou jí žalovaný neoprávněně zadržuje, je důvodný. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou advokáta za tři úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 1 500 Kč (§ 9 odst. 1 a § 7 bod 4. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených vyjma soudního poplatku, tj. 1 134 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 8 534 Kč.