11 C 355/2023-42 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 30.8.2023 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 20 533,77 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Tvrdila, že dne 18.3.2021 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla zprostředkovateli za žalovaného uhrazena kupní cena zboží či služby ve výši 26 089 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr, vč. pojištění 48. pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 911 Kč (splátka 868 Kč ě pojistné 43 Kč), přičemž celkově se zavázal uhradit 43 728 Kč (úvěr 41 664 kč + pojistné 2 064 Kč). Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,2 % ročně. Žalovaný porušil svou povinnost pravidelně a včas hradit sjednané měsíční splátky, když uhradil pouze 20 291 Kč, z toho byla jistina ponížena o 8 467,14 Kč a zbytek byl zaúčtován na smluvní úrok z úvěru, poplatek za sjednané pojištění a smluvní pokuty a úroky z prodlení. Předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil a prohlásil úvěr splatný ke dni 31.3.2023. Dlužná částka pak sestávala z nesplacené jistiny ve výši 17 621,86 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 1 416,82 Kč, nesplacených poplatků ve výši 172 Kč, smluvní pokuty ve výši 86,87 Kč a poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 600 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 694,91 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny od 29.3.2023 do 29.8.2023. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS, bankovních i nebankovních registrech. Sám žalovaný v žádosti uvedl, že má měsíční mzdu 27 000 Kč, výdaje 14 000 Kč. Dokumentaci však předchůdce žalobkyně nedohledala.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dnem 22.12.2023 vyvěšením na úřední desce soudu).3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 19.4.2023 a seznamem postoupených pohledávek, s účinností ke dni 21.4.2023. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován právním předchůdcem žalobkyně.4. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a z Oznámení o schválení úvěru ze dne 1.4.2021 soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , která se jako věřitel zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr ve výše 26 089 Kč za účelem koupě černé techniky, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 911 Kč, sjednaný úrok činí 25,2 % ročně a celková výši k zaplacení činí 41 664 Kč. Žalovaný zároveň uvedl, že je svobodný, žije v nájmu a má jednu vyživovací povinnost. Jako čistý měsíční příjem ze zaměstnání uvedl částku 27 000 Kč, jako výdaje domácnosti částku 14 000 Kč (náklady domácnosti 8 000 Kč + finanční závazky 6 000 Kč).5. Dopisem ze dne 24.2.2023 právní předchůdce žalobkyně od smlouvy o úvěru, z důvodu prodlení se splácením úvěru, odstoupil s tím, že úvěr se stal ke dni 31.3.2023 splatným v celém rozsahu. K tomuto datu činila dlužná částka 19 898 Kč.6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.12. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádost o úvěr s údaji uvedenými žalovaným. Nepředložila však žádné listiny faktické příjmy a výdaje žalovaného dokládající (např. potvrzení zaměstnavatele, výpis z běžného účtu žalovaného, nájemní smlouvu apod.). Příjmy a výdaje žalovaného tak zůstaly zcela nedoložené. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (žalobkyně nepředložila žádné listiny osvědčující skutečné výdaje žalovaného). Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Výdaje a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil