11 C 74/2024-61 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně (dříve , Anonymizováno, , právnická osoba, .) se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 27.2.2024 zaplacení celkem částky 10 702 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 16.11.2021 s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Podle ní poskytla žalobkyně žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 10 780 Kč, s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a současně zaplatit žalobkyni sjednaný úrok z úvěru a případné další poplatky. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem, přičemž proces kontraktace je definován v čl. 4 , právnická osoba, podmínek pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavření se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., jež tvoří nedílnou součást smlouvy. Žalovaný v souladu se smlouvou čerpal dne 16.11.2021 částku 5 000 Kč, dne 19.11.2021 částku 5 000 Kč, dne 3.12.2021 částku 780 Kč a dne 20.12.2021 částku 1 000 Kč. Žalobkyně po započtení plnění žalovaného ve výši 3 669,75 Kč požaduje na nesplacené jistině částku 10 702 Kč, dále úhradu úroku ve výši 11 119,04 Kč a poplatky za upomínání ve výši 4 110 Kč dle čl. 5 oddíl 5.2 pododst. 5.2.3. VOP. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované prověřila, a to dle kopií osobních dokladů, negativními informacemi o insolvenčním řízení, exekučním řízení, z registru dlužníků REPI, když vycházela také z čestného prohlášení žalované, která uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 28 600 Kč, měsíčně má výdaje 4 000 Kč, splátky z jiných úvěrů 6 000 Kč, což ověřila i z účtu žalované.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.5. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 16.11.2021, vč. čestného prohlášení klienta, , právnická osoba, podmínek pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., upozorněním na zesplatnění úvěru, potvrzeními o provedené platbě a předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 16.11.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 11 780 Kč, které žalovaná čerpala postupně, a to dne 16.11.2021 ve výši 5 000 Kč, dne 19.11.2021 ve výši 5 000 Kč, dne 3.12.2021 ve výši 780 Kč a dne 20.12.2021 ve výši 1 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 16.11.2023 spolu s úrokem ve výši 39 257,08 Kč, tedy jistina a úrok celkem 50 037,08 Kč, RPSN činí 4688,05 %. Smluvní podmínky obsahují i ujednání o smluvní pokutě, a to ve výši 0,1 % za každý den prodlení, dále pak jednotlivé poplatky za upomínání. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzván ke splacení celé pohledávky. Na pohledávku uhradila částku 3 669,75 Kč dne 14.12.2021.12. Z čestného prohlášení ze dne 16.11.2021 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, má 1 vyživovací povinnost, má čistý měsíční příjem 28 600 Kč, měsíční výdaje na domácnosti činí 4 000 Kč a na splátky jiných úvěrů 6 000 Kč.13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo v každém jednotlivém případě k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které vo