17 C 16/2024-89 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 1. 2024 domáhala po žalovaných zaplacení částky 1 302 833,15 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 17. 5. 2018 uzavřena Smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke Smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, , na základě které byl žalovaným dne 4. 6. 2018 poskytnut překlenovací úvěr ve výši 1 500 000 Kč; úrok byl sjednán ve výši 5,39 % p.a. Tento se žalovaní zavázali splatit v měsíčních splátkách po 6 738 Kč + 3 537 Kč splátka povinného spoření. Žalovaní však své závazky ze smlouvy neplnili, když nehradili sjednané splátky a žalobkyně proto prohlásila úvěr za zcela splatný ke dni 27. 9. 2023. Dlužná částka pak sestávala z nesplacené jistiny ve výši 1 299 933,15 Kč, dlužných poplatků za výzvy k úhradě ve výši 2 900 Kč, kapitalizovaného nesplaceného úroku ve výši 39 751,24 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 33 039,97 Kč.K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaných jako spotřebitelů splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovanými, kteří deklarovali čistý měsíční příjem ve výši 2 x 18 810 Kč, další závazky ve výši 7 344 Kč, měsíční náklady na bydlení 2 500 Kč, náklady na stravování a domácnost 5 500 Kč a další náklady 1 200 Kč s tím, že nemají žádné děti. Dále byl proveden dotaz na úvěrové registry CBCB, kde byl zjištěn závazek u jiné banky v celkové výši 7 334 Kč. Do výdajů žalovaných tak žalobkyně započítala částku 28 022 Kč.2. Žalovaní, shodně se žalobkyní souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvy k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovaným doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilky považoval soud za doručené, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 1. 7. 2024, když žalovaným byly zanechány výzvy a zásilky připraveny k vyzvednutí dne 19. 6. 2024).3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Smlouvou o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, ze dne 15. 5. 2018 měl soud prokázáno, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným úvěr do částky 1 500 000 Kč, který se žalovaní zavázali splácet měsíčními splátkami ve výši 6 738 Kč + 3 537 Kč splátka povinného spoření; úrok byl sjednán ve výši 5,39 % p.a.Dopisem ze dne 28. 9. 2023 žalobkyně žalovaným sdělila, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr č. , č. účtu, za splatný ke dni 27. 9. 2023. K tomuto datu činila dlužná částka 1 342 584,39 Kč.Čerpání úvěru ve výši 1 500 000 Kč a výši dluhu žalobkyně doložila platebním příkazem ze dne 15. 5. 2018, potvrzením o převodu ze dne 6. 6. 2018 a výpisem z úvěrového účtu.9. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 14. 3. 2018 soud zjistil, že u společnosti , Anonymizováno, -, právnická osoba, . každý ze žalovaných dosahoval čistého měsíčního příjmu 18 810 Kč. V návrhu na uzavření smlouvy ze dne 25. 4. 2018 žalovaní uvedli, že žijí v družstevním bytě. Dle výpisu obratů ze sporožirového účtu za měsíce leden až březen 2018 se příjmy žalovaných rovnaly jejich výdajům, avšak s tím, že částky byly vybírány v hotovosti bez účelového určení.10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaných předložila potvrzení jejich zaměstnavatele o výši příjmu, formulář s údaji uvedenými žalovanými a výpis ze sporožirového účtu. Ze zjištěných údajů dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaných a smlouva o úvěru tak byla uzavřena platně. Vzhledem k tomu, že žalovaní nejen neprokázali, ale ani netvrdili, že by žalobkyní prokázaný dluh z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru nevznikl, že by tento uhradili, či že by zanikl jinak, soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyni byly zároveň přiznány sjednané úroky a úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu zesplatnění dluhu.11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 65 142 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 13 540 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 8 719,20 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 115 381,20 Kč.