17 C 30/2024-40 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 20. 11. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 103 723,94 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet , právnická osoba, č. , tel. číslo, . Tvrdila, že dne 22. 5. 2015 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka do výše úvěrového limitu 100 000 Kč. Tuto se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 21,1 % p.a. a poplatky dle ceníku) pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2,2 % z úvěrového rámce, tj. 2 200 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil a žalobkyně proto úvěr ke dni 22. 5. 2023 zesplatnila. Dlužná částka je tak představována jistinou ve výši 86 219,47 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 7 929,23 Kč, kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 5 266,58 Kč a 683,66 Kč a dlužnými poplatky ve výši 925 Kč + 2 700 Kč.K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů jím poskytnutých v rámci žádosti o úvěr. Dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík). Příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny z výpisů z jeho běžného účtu. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 4. 3. 2024, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 22. 2. 2024).3. Smlouvou o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres Plus uzavřenou dne 22. 5. 2015 vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému označenému rodným číslem úvěr do výše úvěrového rámce 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit s úrokem ve výši 21,1 % p.a. v měsíčních splátkách ve výši 2,2 % z úvěrového rámce, tj. 2 200 Kč, splatných vždy do každého 2. dne v měsíci, počínaje dnem 2. 6. 2015.Výpisem z úvěrového účtu žalobkyně doložila, že úvěr byl žalovanému poskytnut, a že k datu 21. 9. 2023 byl dluh na jistině představován částkou 86 219,47 Kč.Dopisem ze dne 24. 5. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila, že z důvodu porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr č. , hodnota, za splatný ke dni 22. 5. 2023 s tím, že k tomuto datu činila dlužná částka 98 075,20 Kč.4. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že v této žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 12 869 Kč.Dle Čestného prohlášení o zasílání mzdy, které koresponduje výpisům z účtu níže uvedeným, činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od ledna 2015 do dubna 2015 10 435,25 Kč.Dle výpisu z běžného účtu žalovaného:- za období od 31. 12. 2014 do 30. 1. 2015 činil počáteční zůstatek na účtu 75,33 Kč a konečný zůstatek na účtu 1 991,33 Kč,- za období od 30. 1. 2015 do 27. 2. 2015 činil počáteční zůstatek na účtu 1 991,33 Kč a konečný zůstatek na účtu 405,38 Kč,- za období od 27. 2. 2015 do 31. 3. 2015 činil počáteční zůstatek na účtu 405,38 Kč a konečný zůstatek na účtu 758,38 Kč,- za období od 31. 3. 2015 do 30. 4. 2015 činil počáteční zůstatek na účtu 758 Kč a konečný zůstatek na účtu 6 052,39 Kč,- za období od 30. 4. 2015 do 29. 5. 2015 činil počáteční zůstatek na účtu 6 052 Kč a konečný zůstatek na účtu 27 765,67 Kč, přičemž dne 22. 5. 2015 byla na účet připsána částka 80 000 Kč (čerpání úvěru).5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila žádost o úvěr a výpisy z běžného účtu žalovaného. Těmito listinami byly doloženy měsíční příjmy a výdaje žalovaného a ta skutečnost, že ve čtyřech měsících předcházejících poskytnutí úvěru byly zůstatky na účtu žalovaného vždy v plusových hodnotách. Dle názoru soudu tak bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Předloženými listinami žalobkyně dále doložila, že žalovanému poskytla úvěr, který se žalovaný zavázal splácet sjednanými měsíčními splátkami. Žalovaný pak nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by dluh nevznikl, že by tento uhradil, nebo že by dluh zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu vyhověl a žalobkyni přiznal i nárok na sjednané úroky a úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 4 150 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 5 260 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 2 950,50 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 21 150,50 Kč.