17 C 389/2023-46 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 19. 10. 2023 zaplacení částky 769 287,30 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne 13. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 800 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s úrokem ve výši 6,99 % p.a. v měsíčních splátkách po 9 418 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Účelem úvěru byla konsolidace úvěru a půjček žalované v minulosti poskytnutých. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a Ceník. Protože žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 28. 1. 2023. Ke dni podání žaloby pak byla dlužná částka představována jistinou ve výši 767 187,30 Kč, poplatky ve výši 2 100 Kč, sjednanými úroky a úroky z prodlení.K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, vycházela z údajů sdělených žalovanou, která uvedla příjem ve výši 20 879 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě transakčních pohybů na bankovním účtu žalované. Žalobkyně dále prověřila, zda žalovaná neprochází insolvenčním rejstříkem, rejstříkem CBCB – oboje s negativním výsledkem. Ačkoliv žalovaná uváděla výdaje pouze ve výši 3 500 Kč (nájemné), stanovila žalobkyně její životní výdaje podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení) na 8 230 Kč. Lustrací rejstříku CBCB žalobkyně zjistila další úvěry žalované, které byly konsolidovány úvěrem předmětným. Žalovaná tak po odečtení splátek disponovala částkou minimálně 11 461 Kč měsíčně na pokrytí svých životních výdajů.2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 22. 1. 2024, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 12. 1. 2024).3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Dle Smlouvy o úvěru ze dne 13. 10. 2021 , právnická osoba, ., poskytla žalované úvěr ve výši 800 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit bance úvěr včetně sjednaného úroku způsobem uvedeným ve smlouvě, tj. ve splátkách po 9 418 Kč měsíčně, splatných vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena 15. 11. 2021; úroky byly sjednány pevnou úrokovou sazbou ve výši 6,99 % p.a. Úvěr měl být zaplacen 119 splátkami s tím, že celkem žalovaná zaplatí 1 120 852 Kč. V čl. 8 Smlouvy byly uvedeny případy porušení smlouvy a sankce, mimo jiné i možnost prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě porušení smluvních podmínek – prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než dvou splátek.Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 28. 1. 2023 a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky 769 288 Kč, jak vyplývá z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 28. 1. 2023.Výpisem z účtu – číslo úvěru , Anonymizováno, měl soud za prokázané, že žalované byla částka 800 000 Kč poskytnuta dne 13. 10. 2021 a na tuto uhradila celkem 112 355,10 Kč.7. Dle žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 12. 10. 2021 byla žalovaná v době poskytnutí úvěru zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , s průměrným měsíčním příjmem 20 878,67 Kč. Dále uvedla, že je vdaná a hradí nájem ve výši 3 500 Kč.8. Dle výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, činily příjmy žalované na účtu v září 2021 50 185 Kč a v srpnu 2021 51 532 Kč.9. Po provedeném řízení dospěl soud závěru, že žalobní návrh je důvodný.Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila Žádost o poskytnutí úvěru a výpisy z účtu žalované, ze kterých jednoznačně vyplývá, že předchozí dva měsíce před poskytnutím úvěru činily příjmy žalované cca 50 000 Kč měsíčně, přičemž v příjmech byla zohledněna i mzda žalované z pracovního poměru. Žalobkyně navíc zjišťovala další úvěrové zatížení žalované, se kterým se vypořádala právě v rámci poskytnutého úvěru, když tento byl poskytnut na konsolidaci úvěrů předcházejících. Dle názoru soudu tak bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud tak dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru byla uzavřena platně. Žalovaná pak nejen neprokázala, ba ani netvrdila, že by dluh uhradila, či že by dluh zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i sjednané úroky a úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 30 772 Kč; odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) po 11 380 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.); 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.); 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku, tj. 6 163,50 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 66 285,50 Kč.