17 C 52/2024-52 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 10. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 165 007,46 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 1. 12. 2016 uzavřena Smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke Smlouvě o stavebním spoření č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalované dne 14. 12. 2016 poskytnut překlenovací úvěr ve výši 189 000 Kč; úrok byl sjednán ve výši 5,39 % p.a. Tento se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách po 1 304 Kč (849 Kč splátka + 455 Kč splátka povinného spoření). Žalovaná však své závazky ze smlouvy neplnila, když neuhradila splátky za měsíce 3 – 6/2023 a žalobkyně proto prohlásila úvěr za zcela splatný ke dni 22. 6. 2023. Na dluh žalovaná uhradila celkem 137 609,46 Kč. Dlužná částka pak sestávala z nesplacené jistiny ve výši 157 307,46 Kč, dlužných poplatků za výzvy k úhradě ve výši 7 700 Kč, kapitalizovaného nesplaceného úroku ve výši 4 713,98 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 095,66 Kč.K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, která deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 13 863 Kč, další závazky ve výši 4 250 Kč, měsíční náklady na bydlení 1 000 Kč, náklady na stravování a domácnost 1 000 Kč a další náklady 200 Kč. Dále byl proveden dotaz na úvěrové registry CBCB, kde byly zjištěny závazky u jiných bank v celkové výši 4 460 Kč.2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 18. 3. 2024, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 7. 3. 2024).3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.7. Smlouvou o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření – RU ke smlouvě o stavebním spoření 47513604 ze dne 1. 12. 2016 měl soud prokázáno, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do částky 189 000 Kč, který se žalovaná zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 1 304 Kč (849 Kč splátka + 455 Kč splátka povinného spoření); úrok byl sjednán ve výši 5,39 % p.a.Dopisem ze dne 23. 6. 2023 žalobkyně žalované sdělila, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr č. , č. účtu, za splatný ke dni 22. 6. 2023. K tomuto datu činila dlužná částka 169 721,44 Kč.Čerpání úvěru ve výši 189 000 Kč a výši dluhu žalobkyně doložila platebním příkazem ze dne 1. 12. 2016, potvrzením o převodu ze dne 15. 12. 2016 a výpisem z úvěrového účtu.9. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 16. 11. 2016 soud zjistil, že u společnosti , právnická osoba, . žalovaná dosahovala čistého měsíčního příjmu 13 863 Kč. V návrhu na uzavření smlouvy ze dne 23. 11. 2016 žalovaná uvedla, že je svobodná, má vlastní bydlení, na které vynakládá 1 000 Kč měsíčně, výdaje na stravu a domácnost činí 1 000 Kč měsíčně, další výdaje 200 Kč, již existující splátky představují částku 4 250 Kč.10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze potvrzení jejího zaměstnavatele o výši příjmu a formulář s údaji uvedenými žalovanou. Nepředložila však žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních výdajů žalované (např. SIPO, výpis z běžného účtu apod.), a to za situace, kdy jí tvrzené výdaje na bydlení a domácnost v celkové výši 2 000 Kč se jeví zcela nereálné. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že výdaje žalované nebyly řádně ověřeny, když nebyl předložen např. SIPO, výpis z běžného účtu apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 51 390,54 Kč (poskytnutých 189 000 Kč mínus splacených 137 609,46 Kč). Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci byla ve věci úspěšná žalovaná, které však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.