17 C 57/2024-53 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 790,65 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) byla dne 10. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, ale své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 30. 4. 2022, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila 25 780,45 Kč + dlužné úroky a úroky z prodlení.Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 6. 4. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, ale své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 7. 4. 2022, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila 33 010,20 Kč + dlužné úroky a úroky z prodlení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, když tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Získané informace byly ověřovány doklady žalovaným předloženými. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného bylo zjištěno, že průměrná výše jeho čistého měsíčního příjmu před poskytnutím úvěrů činila 18 323 Kč (resp. 18 870 Kč). Výdaje žalovaného byly přestavovány částkou 6 360 Kč (resp. 13 042 Kč), tyto byly ověřeny výpisem z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 28. 3. 2024, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 18. 3. 2024).3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy právního předchůdce žalobkyně ze dne 15. 8. 2023.4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 12. 2021 a přehledem splátek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 10. 12. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, tj. celkem částku 27 888 Kč, ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 922 Kč, když poslední splátka byla splatná do 10. 2. 2023. Na dluh žalovaný uhradil celkem 10 000 Kč.Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 4. 2022 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 6. 4. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, tj. celkem částku 27 888 Kč, ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 922 Kč, když poslední splátka byla splatná do 6. 6. 2023. Na dluh žalovaný uhradil celkem 2 000 Kč.9. Pracovní smlouvou bylo prokázáno, že žalovaný byl od 9. 2. 2021 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . Dle potvrzení o výši příjmu ze dne 7. 12. 2021 činila jeho čistá měsíční mzda 18 323 Kč, dle potvrzení o výši příjmu ze dne 6. 4. 2022 činila jeho průměrná měsíční čistá mzda za poslední tři měsíce 18 870 Kč.10. V žádosti o úvěr ze dne 10. 12. 2021 žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u příbuzných, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho měsíční výdaje jsou představovány částkami: 3 860 Kč bydlení + energie, 1 000 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, 500 Kč srážky ze mzdy, 1 000 Kč měsíční splátky stávajících půjček. Dané skutečnosti měly být ověřeny pouze pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu.V žádosti o úvěr ze dne 6. 4. 2022 žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho měsíční výdaje jsou představovány částkami: 4 000 Kč bydlení + energie, 6 750 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, 300 Kč srážky ze mzdy, 1 992 Kč měsíční splátky stávajících půjček. Dané skutečnosti měly být ověřeny pouze potvrzením od zaměstnavatele.11. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádosti o úvěr s údaji zjištěnými od žalovaného, pracovní smlouvu a potvrzení zaměstnavatele o výši jeho příjmu. Nepředložila však žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních výdajů žalovaného (např. nájemní smlouvu, SIPO, výpis z běžného účtu žalovaného apod.), byť tvrdila, že výdaje žalovaného byly ověřeny výpisem z účtu žalovaného (tento nebyl koneckonců zmíněn ani mezi listinami vyznačenými v žádostech o úvěr); navíc výdaje žalovaného tvrzené v žádostech o úvěr se z pohledu uvedené výše jeví jako zcela nereálné. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně ko