17 C 93/2024-82 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 1. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 392 268,43 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) byla dne 26. 2. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byla žalovanému dne 26. 2. 2020 poskytnuta částka 450 000 Kč za účelem konsolidace jeho dlužných závazků. Tuto se žalovaný zavázal splatit (spolu se sjednaným úrokem ve výši 14,7 % p.a.) v pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 8 789,50 Kč počínaje dnem 12. 3. 2020. Úvěr však nesplácel řádně a včas. Proto jej právní předchůdce žalobkyně ke dni 17. 10. 2022 zesplatnil. Na dluh žalovaný uhradil celkem 199 466,97 Kč. Dlužná částka pak sestávala z nesplacené jistiny ve výši 382 848,43 Kč, kapitalizovaného nesplaceného úroku z dlužné jistiny ve výši 39 197,89 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 43 101,06 Kč a dlužných smluvních poplatků ve výši 9 420 Kč.K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, který deklaroval měsíční příjem ve výši 19 626 Kč, celkový čistý měsíční příjem do domácnosti uvedl ve výši 60 000 Kč s tím, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije v pronajatém bytě. Výdaje žalovaného byly odvozeny od částky životního minima a částky normativních nákladů na bydlení. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k disponibilní částce 14 399,59 Kč.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 22. 4. 2024, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 11. 4. 2024).3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 uzavřenou mezi společnostmi , právnická osoba, ., a , Anonymizováno, , smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 13. 10. 2023 mezi společnostmi , Anonymizováno, ., a , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , a seznamy postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy právních předchůdců žalobkyně ze dne 25. 9. 2023 a ze dne 9. 10. 2023.4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (konsolidace půjček) ze dne 26. 2. 2020 měl soud prokázáno, že touto se společnost , právnická osoba, ., zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 450 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet (včetně sjednaného pojištění) v měsíčních splátkách po 8 789,50 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 14,7 % p.a.Dopisem ze dne 19. 10. 2022 sdělil právní předchůdce žalobkyně žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr č. , č. účtu, na částku 450 000 Kč za splatný ke dni 17. 10. 2022. Zároveň žalovaného vyzval k úhradě celkového dluhu ve výši 432 447,68 Kč do 2. 11. 2022.Čerpání úvěru ve výši 450 000 Kč a výši dluhu žalobkyně doložila platební historií a výpisem z úvěrového účtu.9. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že u společnosti , Anonymizováno, -, právnická osoba, . žalovaný dosahoval čistého měsíčního příjmu 18 671 Kč.10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze potvrzení jeho zaměstnavatele o výši příjmu a formulář s údaji zjištěnými od žalovaného. Nepředložila však žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních výdajů žalovaného (např. nájemní smlouvu, SIPO, výpis z běžného účtu apod.). Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. nájemní smlouva, SIPO, výpis z běžného účtu apod. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 250 533,03 Kč (poskytnutých 450 000 Kč mínus splacených 199 466,97 Kč). Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne 19. 9. 2023, jak požadovala, když k tomuto datu byl již dluh zesplatněn a žalovaný vyzván k jeho zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci byla žalobkyně úspěšná co do 28 %. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 15 691 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 9 900 Kč (§ 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 5 386,50 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 46 727,50 Kč, ze kterých 28 % představuje částku 13 083,70 Kč.