17 C 145/2025-57 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 333 535,83 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 15. 9. 2016 uzavřena Smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke Smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému dne 16. 9. 2016 poskytnut překlenovací úvěr ve výši 400 000 Kč; úrok byl sjednán ve výši 8,39 % p.a. Tento se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách po 2 797 Kč + 802 Kč splátka povinného spoření. Žalovaný však své závazky ze smlouvy neplnil, když nehradil sjednané splátky a žalobkyně proto prohlásila úvěr za zcela splatný ke dni 29. 11. 2024. Dlužná částka pak sestávala z nesplacené jistiny ve výši 323 935,83 Kč, dlužných poplatků za výzvy k úhradě ve výši 9 600 Kč, kapitalizovaného nesplaceného úroku ve výši 12 285,46 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 907,85 Kč.K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, který deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 19 400 Kč (tento byl doložen potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu), bydlení ve vlastním bytě a další závazky ve výši 200 Kč měsíčně. Dále byl proveden dotaz na úvěrové registry CBCB, kde byly zjištěny závazky u jiných bank v celkové výši 4 384 Kč. Do výdajů žalovaného tak žalobkyně započítala celkem částku 13 238 Kč (životní náklady, splátky jiných úvěrů, splátka požadovaného úvěru, ostatní pravidelné výdaje a pojistné).2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvy k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 21. 7. 2025, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 11. 7. 2025).3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Smlouvou o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření – RU ke smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, ze dne 14. 9. 2016 měl soud prokázáno, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do částky 400 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 2 797 Kč + 802 Kč splátka povinného spoření; úrok byl sjednán ve výši 8,39 % p.a.Dopisem ze dne 30. 11. 2024 žalobkyně žalovanému sdělila, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr č. , č. účtu, za splatný ke dni 29. 11. 2024. K tomuto datu činila dlužná částka 349 420,29 Kč.Čerpání úvěru ve výši 400 000 Kč a výši dluhu žalobkyně doložila platebním příkazem ze dne 14. 9. 2016, potvrzením o převodu ze dne 19. 9. 2016 a výpisem z úvěrového účtu.9. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 12. 9. 2016 soud zjistil, že u společnosti , Anonymizováno, -, právnická osoba, . dosahoval žalovaný průměrného čistého měsíčního příjmu 19 400 Kč. V návrhu na uzavření smlouvy ze dne 12. 9. 2016 žalovaný uvedl, že žije ve vlastním bytě a splátky jeho stávajících úvěrů dosahují částky 4 543 Kč.10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila potvrzení jeho zaměstnavatele o výši příjmu a formulář s údaji uvedenými žalovaným. Ze zjištěných údajů dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného a smlouva o úvěru tak byla uzavřena platně. Vzhledem k tomu, že žalovaný nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by žalobkyní prokázaný dluh z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru nevznikl, že by tento uhradil, či že by zanikl jinak, soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyni byly zároveň přiznány sjednané úroky a úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu zesplatnění dluhu.11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 13 342 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 9 660 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 2 x 300 Kč a 1 x 450 Kč paušál (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 5 292 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 43 834 Kč.