17 C 177/2025-39 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 7. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 880,66 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne 21. 7. 2024 uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (dále také jen "smlouva") distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše 77 100 Kč s možností postupného čerpání, který měl být splacen do 8. 1. 2026. Žalovaný sjednal mimo jiné i volitelnou službu Presto za poplatek 659,98 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Ačkoli byl úvěr žalovanému poskytnut (v období od 21. 7. 2024 do 23. 9. 2024) v částce 37 121 Kč, tento nebyl žalovaným do dne podání žaloby uhrazen. Dlužná částka ve výši 57 535,53 Kč sestává z: dlužné jistiny ve výši 27 910,73 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 520,06 Kč poplatku za službu Presto ve výši 308,44 Kč smluvního úroku ve výši 28 796,30 KčDalších 345,13 Kč žalobkyní požadovaných pak představovalo sjednanou smluvní pokutu.Pro případ, že by soud nepovažoval uplatněný nárok za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně, aby v části požadované jistiny byl tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 15. 9. 2025, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 4. 9. 2025).3. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi účastníky dne 21. 7. 2024 vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním do výše 77 100 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úrokem ve výši 1,016 % denně do 8. 1. 2026.Dle čl. VIII Smlouvy byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.Dle přehledu bankovních transakcí byla částka 37 121 Kč převedena na účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě čtyřmi platbami, a to v období od 21. 7. 2024 do 23. 9. 2024.Dopisem ze dne 24. 2. 2025 žalobkyně smlouvu o úvěru z důvodu prodlení žalovaného s hrazením závazků ze smlouvy vypověděla.4. Dle listiny nazvané ,,Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ dosahoval žalovaný čistého měsíčního příjmu 29 079 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činily 1 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč měsíčně. S příjmem žalovaného měli ve společné domácnosti hospodařit celkem , hodnota, osoby (z toho 3 s příjmem).Dle listiny nazvané ,,Identifikované příjmy“ byly na účet žalovaného v období od 31. 7. 2023 do 17. 7. 2024 připisovány jednotlivé finanční částky; výpis neobsahoval údaje o jakýchkoli výdajích žalovaného.5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výši smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze formulář s údaji zjištěnými od žalovaného a údaje zjištěné z jeho účtu týkající se pouze příjmů. Nepředložila však žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních výdajů žalovaného (např. nájemní smlouvu, SIPO, úplný výpis z účtu, ze kterého by bylo možno zjistit bilanci účtu v měsících předcházejících poskytnutí úvěru apod.). Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že zejména výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. nájemní smlouva, SIPO, úplný výpis z účtu žalovaného za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 27 559,23 Kč (poskytnutých 37 121 Kč mínus žalovaným zaplacených 9 210,23 Kč na jistinu a 351,54 Kč na službu Presto). Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch.12. Žalobkyni byla zároveň uložena povinnost zaplatit České republice 579 Kč na soudní poplatek, když soud k návrhu žalobkyně nepřistoupil k vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2 bod 2. a položka 1 1b) Sazebníku soudních poplatků).