17 C 187/2025-51 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 25 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 28. 8. 2020 byla mezi ní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, jejímž předmětem byly prostory o výměře 106,57 m2 v č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, . Nájemní smlouva byla ukončena výpovědí ze strany nájemce k 30. 4. 2025, avšak žalovaná dané prostory předala až 13. 5. 2025 a žalobkyni tudíž vznikl nárok na poměrnou část nájemného za období od 1. 5. 2025 do 13. 5. 2025 a dále i nárok na smluvní pokutu dle čl. 9.13 smlouvy ve výši 2 000 Kč za každý i započatý den prodlení s vyklizením předmětu nájmu. Fakturou č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2025 byla žalované vyúčtována poměrná část nájemného ve výši 15 880,78 Kč, fakturou č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2025 smluvní pokuta ve výši 26 000 Kč a zálohovou fakturou č. 25VZ052 ze dne 13. 5. 2025 částka 3 410 Kč. Na základě předžalobní výzvy pak žalovaná uhradila fakturu č. , hodnota, a č. 25VZ052. Na fakturu č. , hodnota, byla uhrazena pouze částka 1 000 Kč, když žalovaná provedla jednostranný zápočet částky 25 000 Kč s tím, že tato představuje kauci, která jí měla být vrácena po skončení nájemního vztahu.K tvrzení žalované ohledně vypořádání kauce žalobkyně dále uvedla, že vztah mezi žalobkyní a původním vlastníkem nemovitosti, tj. společností , Anonymizováno, , nebyl vztahem právního předchůdce a právního nástupce, když žalobkyně nabyla nemovitost příklepem v dražbě (v rámci konkurzu vedeného ohledně společnosti , Anonymizováno, ). Článek 6.14 nájemní smlouvy pouze konstatoval, že žalovaná uhradila kauci ve výši 25 000 Kč na účet společnosti , Anonymizováno, na základě smlouvy uzavřené žalovanou s touto společností dne 3. 11. 2015. Termín „právní předchůdce pronajímatele“ se pak vztahoval k předmětu nájmu. Sama žalobkyně po žalované požadovala složení kauce ve výši jednoho měsíčního nájmu, ačkoli obvyklé je složení kauce ve výši dvou měsíčních nájmů. Kauce žalovanou složena nebyla a žalobkyně ji po ní nikdy nevymáhala. K žalovanou provedenému zápočtu žalovaná namítala, že tento je neplatný, když již složenou kauci ve výši 25 000 Kč měla žalovaná požadovat po společnosti , Anonymizováno, .2. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu v celém rozsahu. Potvrdila, že nájemní vztah mezi účastníky byl založen nájemní smlouvou ze dne 28. 8. 2020 a tento byl ukončen k datu 30. 4. 2025. Předmět nájmu žalovaná vyklidila až dne 13. 5. 2025. Žalobkyní vyčíslenou smluvní pokutu žalovaná akceptovala a oproti této provedla zápočet vratné kauce ve výši 25 000 Kč; zbývajících 1 000 Kč pak žalovaná uhradila. Znění článku 6.14 nájemní smlouvy bylo výsledkem dohody účastníků, přičemž touto žalobkyně akceptovala, že sjednaná kauce již byla uhrazena Žalovaná tak legitimně očekávala vypořádání kauce po skončení nájemního vztahu.3. Smlouvou o nájmu prostoru sloužícího podnikání uzavřenou dne 28. 8. 2020 mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO žalobkyně, , jako pronajímatelem, a žalovanou, jako nájemcem, měl soud prokázáno, že touto pronajímatel nájemci přenechal do užívání prostor sloužící k podnikání v č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, . Dle čl. 6.14. smlouvy k zajištění plateb splatného nájemného a úhrad za služby smluvní strany sjednaly, že na dobu trvání nájmu nájemce pronajímateli uhradí kauci ve výši měsíčního nájemného, tj. částku 25 000 Kč. Pokud nebude z kauce ze strany pronajímatele čerpáno, vrátí pronajímatel nájemci složené peněžní prostředky po skončení nájmu do 15 dnů poté, co budou mezi nimi vyrovnány všechny vzájemné pohledávky a závazky z nájmu podle této smlouvy, nejdříve však 15 dnů poté, co nájemce vyklidí a předá předmět nájmu pronajímateli, včetně zákonného úroku. Smluvní strany konstatují, že kauce byla uhrazena nájemcem pronajímateli na základě smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání uzavřené dne 3. 11. 2015 se společností , Anonymizováno, , IČ , IČO, , ve které nájemce byl v postavení nájemce k totožnému předmětu nájmu a společnost , Anonymizováno, byla v postavení pronajímatele a zároveň v postavení právního předchůdce pronajímatele. Dle čl. 9.13. smlouvy v případě prodlení nájemce s vyklizením předmětu nájmu je pronajímatel oprávněn požadovat a nájemce povinen zaplatit smluvní pokutu 2 000 Kč za každý i započatý den prodlení s vyklizením nebo s předáním předmětu nájmu pronajímateli.4. Fakturou č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2025 splatnou dne 27. 5. 2025 žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení smluvní pokuty za období od 1. do 13. 5. 2025 ve výši 26 000 Kč.5. Dopisem ze dne 14. 7. 2025 žalovaná žalobkyni sdělila, že má vůči ní pohledávku ve výši 25 000 Kč z titulu kauce, žalobkyně pak vůči ní pohledávku ve výši 26 000 Kč z titulu faktury č. , hodnota, . Zároveň žalovaná uvedla, že v souladu s § 1982 - § 1991 o. z. oznamuje jednostranné započtení vzájemných pohledávek na částku 25 000 Kč s tím, že uhradí rozdíl ve výši 1 000 Kč.6. Z usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH , spisová značka, -, Anonymizováno, ze dne 10. 10. 2018 soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužnice , Anonymizováno, na majetek dlužnice prohlášen konkurz.Protokolem o provedené veřejné dražbě dobrovolné ze dne 11. 12. 2019 bylo prokázáno, že předmětem dražby byl pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí byla stavba č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, . Dané nemovitosti vydražila společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO žalobkyně, , za částku 48 515 000 Kč.Vlastnické právo ke shora uvedeným nemovitostem žalobkyně doložila výpisem z katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, ; jako nabývací titul bylo uvedeno potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ke dni 11. 12. 2019.7. Podle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.Dle odst. 2 tohoto ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemné kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobnímu návrhu nelze vyhovět. Mezi účastníky bylo nesporné, že smluvní vztah mezi nimi vznikl na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 8. 2020, že tento byl ukončen k datu 30. 4. 2025, že předmět nájmu žalovaná vyklidila až k datu 13. 5. 2025 a žalobkyni tak vznikl, ve smyslu čl. 9.13 nájemní smlouvy, nárok na smluvní pokutu ve výši 26 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 1 000 Kč.Spornou tak zůstala otázka, zda žalované vznikl proti žalobkyni nárok na vrácení jistoty ve výši 25 000 Kč ve smyslu čl. 6.14 nájemní smlouvy. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že vzhledem k tomu, že předmět nájmu nabyla v dražbě a mezi účastníky byla uzavřena nová nájemní smlouva, nenastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práv a povinností vyplývajících z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, dne 3. 11. 2015 a žalobkyni tedy nelze považovat za právního nástupce dané společnosti. Vztah mezi účastníky se tak řídí výlučně nájemní smlouvou uzavřenou mezi nimi dne 28. 8. 2020. Z článku 6.14 nájemní smlouvy pak dle názoru soudu zcela srozumitelně a jednoznačně vyplývá, že strany sjednaly vratnou kauci ve výši 25 000 Kč, přičemž akceptovaly, že tato již byla uhrazena na základě nájemní smlouvy ze dne 3. 11. 2015 společnosti , Anonymizováno, . Tomuto výkladu zcela koresponduje i to, že žalovaná žalobkyni nikdy nesložila další kauci a žalobkyně ji po žalované nikdy nevymáhala. Žalované tak vznikl nárok na vrácení jistoty ve smyslu čl. 6.14 nájemní smlouvy, neboť uplynula lhůta sjednaná pro vrácení (nejdříve 15 dnů po vyklizení předmětu nájmu, když žádný z účastníků netvrdil existenci jiných vzájemných pohledávek vyplývajících z nájmu). Žalovaná tak řádně, dopisem ze dne 14. 7. 2025, učinila v souladu s § 1982 o.z. úkon k započtení, a obě pohledávky způsobilé k započtení tak co do částky 25 000 zanikly. Proto soud žalobní návrh v celém rozsahu zamítl.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Náklady žalované byly představovány třemi úkony právního zastoupení (převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci, účast při jednání soudu dne 19. 11. 2025) po 2 100 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 450 Kč paušál (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/19996 Sb.), náhradou za promeškaný čas cestou advokáta k jednání soudu dne 19. 11. 2025 z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět, tj. za dvě započaté půlhodiny po 150 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovným advokáta k jednání soudu dne 19. 11. 2025