17 C 200/2025-39 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 3. 2025 domáhala proti žalovaném zaplacení částky 11 810 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 19. 1. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , IBAN, , jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží – černé elektro. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky smlouvy o úvěru a Sazebník. Na základě této smlouvy byla žalovanému (k rukám prodejce zboží) dne 1. 3. 2024 poskytnuta částka 8 689 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit 10 440 Kč v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 870 Kč; úrok byl sjednán ve výši 36,08 % p.a. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když neuhradil žádnou splátku a vznikla mu tak povinnost splatit nejen nesplacenou část jistiny (9 766,45 Kč), ale i úrok z prodlení (kapitalizovaný ve výši 109 Kč), poplatek za odeslanou upomínku ve výši 300 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek (261 Kč + 1 282,55 Kč) a 200 Kč jako účelně vynaložené náklady za oznámení o okamžité splatnosti úvěru.K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela nejen z informací žalovaným poskytnutých, ale i z údajů získaných z bankovních a nebankovních registrů, registru SOLUS a ostatních registrů. Příjem žalovaného činil 33 000 Kč měsíčně. Výdaje byly uvedeny takto: 10 000 Kč náklady na bydlení.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 25. 9. 2025, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 15. 9. 2025).3. Ze Smlouvy o úvěru č. , IBAN, ze dne 19. 1. 2024, z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 1. 3. 2024 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 8 689 Kč (na nákup zboží); roční úroková sazba činila 36,08 %. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit celkem 10 440 Kč, v měsíčních splátkách po 870 Kč, počínaje dnem 15. 2. 2024. V rámci Smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnán s celkovým čistým měsíčním příjmem 33 000 Kč, jako výdaj byla uvedena pouze částka 10 000 Kč na bydlení. Ke svému osobnímu stavu žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost.Dopisem ze dne 28. 6. 2024 žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění dluhu z důvodu prodlení k 16. 6. 2024. K tomuto datu dlužná částka činila celkem 10 636,45 Kč. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dluhu do 18. 7. 2024.Dle tabulky umoření žalovaný na dluh ničeho neuhradil.4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.6. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné listiny prokazující příjmy a výdaje žalovaného; předložena byla pouze úvěrová smlouva, která obsahovala údaje vyplněné žalovaným (tj. příjem 33 000 Kč měsíčně a výdaje 10 000 Kč měsíčně na bydlení). Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy a výdaje žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 8 689 Kč. Současně žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od 19. 7. 2024, tedy ode dne následujícího po datu uvedeném v zesplatňovacím dopise jako nejzazší termín plnění. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch (žalobkyně co do 73,6 % a žalovaný co do 26,4 %). Po odečtení úspěchu a neúspěchu tak byla žalobkyně úspěšná co do 47,2 %. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč, odměnou advokáta za 1 úkon právní pomoci po 300 Kč (převzetí zastoupení) a 1,5 úkonu právní pomoci po 400 Kč (předžalobní výzva a sepis žaloby) - § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 252 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 252 Kč, ze kterých 47,2 % činí 1 063 Kč.