17 C 344/2024-58 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 961,53 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) byla dne 22. 7. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 65 000 Kč. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 14,75 % p.a. v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 166,08 Kč. Protože své závazky řádně neplnil, když se opakovaně se sjednanými splátkami dostal do prodlení, prohlásil právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 17. 5. 2024 za splatný. Žalovaná částka pak sestávala z dlužné jistiny ve výši 46 187,78 Kč, poplatků ve výši 1 493 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni 17. 5. 2024 ve výši 2 280,75 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 17. 5. 2024 ve výši 45,99 Kč.K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně vycházel z interních a externích databází (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík atd.); příjem žalovaného byl ověřen z jeho běžného účtu, podle kterého činil průměrný měsíční čistý příjem 17 228 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak došel k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému do vlastních rukou doručeny dne 18. 4. 2025).3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 16. 9. 2024.4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Návrhem smlouvy o půjče na kliknutí č. , Anonymizováno, ze dne 22. 7. 2020 a akceptací návrhu ze dne 22. 7. 2020 bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 65 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 14,99 % p.a. 96 měsíčními splátkami po 1 166,08 Kč.Dopisem ze dne 17. 5. 2024 sdělil právní předchůdce žalobkyně žalovanému, že v důsledku porušování smluvních ujednání prohlašuje úvěr č. , Anonymizováno, k datu 17. 5. 2024 za splatný. Zároveň žalovaného vyzval k úhradě celkového dluhu ve výši 49 908,52 Kč.Čerpání úvěru ve výši 65 000 Kč a výši dluhu žalobkyně doložila výpisem z úvěrového účtu a výpisem z běžného účtu žalovaného.9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc červenec 2020 soud zjistil, že kromě poskytnutého úvěru 65 000 Kč dne 22. 7. 2020 byla na účet připsána platba 17 391 Kč dne 15. 7. 2020 od společnosti , právnická osoba, . Počáteční zůstatek na účtu činil 103,20 Kč, konečný zůstatek 2 975,52 Kč, příjmy celkem 82 391 Kč a výdaje celkem 79 518,68 Kč.10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze výpis z běžného účtu žalovaného od července 2020 (nikoli tedy výpisy za měsíce předcházející poskytnutí úvěru), ze kterého byl sice zjištěn příjem 17 391 Kč, avšak i zůstatek na účtu k datu 1. 7. 2020 (tedy před poskytnutím úvěru) ve výši 103,20 Kč. Nepředložila však žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních příjmů a výdajů žalovaného (např. pracovní smlouvu, výplatní lístky, nájemní smlouvu, SIPO apod.) ani ohledně osobních poměrů žalovaného (nebylo tedy zjišťováno, zda je žalovaný ženatý, má nějakou vyživovací povinnost apod.). Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že příjmy, Anonymizováno, ani výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. pracovní smlouva, výplatní lístky, nájemní smlouva, SIPO apod. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 16 523,36 Kč (poskytnutých 65 000 Kč mínus žalovaným splacených 48 476,64 Kč). Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.