20 C 86/2025-80 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou proti žalované dne 22. 4. 2025 domáhala zaplacení částky shora s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost Ferratum Bank p.l.c., uzavřela dne 22. 7. 2024 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, který tato čerpala v konečné výši 45 487,37 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději dne 22. 7. 2024, což se však nestalo. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách věřitele www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru a po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Na bankovní účet žalované č. , č. účtu, byl úvěr poskytován. Žalovaná však podmínky smlouvy neplnila, byla upomínána k úhradě dluhu. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem žalovanou částku, přičemž žádnou další úhradu žalobkyně od žalované neobdržela. Pro případ, že by soud nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně návrh v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 27. 1. 2020. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že celkem žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 31 750 Kč, a to po částkách 30 000 Kč, 750 Kč a 1 000 Kč, celkem uhradila 8 786,06 Kč ve dvou splátkách. Po postoupení pohledávky neuhradila ničeho.2. Z jednání nařízeného na den 4. 11. 2025 se žalobkyně omluvila, soud tak jednal pouze v přítomnosti žalované a vycházel z listin založených do spisu.3. Žalovaná k věci uvedla, že se s protistranou snažila spojit, telefonicky s nimi jednala, ale nechtěli přistoupit na splátky. V současné době je žalovaná na úřadu práce od září 2025, ve společné domácnosti žije pouze s dětmi 8 let a 16 let, mohla by hradit měsíční splátky 1 500 Kč, po nástupu do práce i více, výživné dostává na každé dítě 2 000 Kč měsíčně. Potvrdila uzavření předmětné smlouvy a skutečnost, že ji nesplatila.4. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek vč. dodatku ze dne 27. 1. 2020 a seznamu postupovaných pohledávek.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Úvěrovou smlouvou, Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost Ferratum Bank p.l.c. a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl věřitel poskytnout žalované finanční prostředky až do úvěrového limitu 30 000 Kč, kterou žalovaná měla čerpat. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v minimálních splátkách, které tvoří 13 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně, nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Účastníci smlouvy se dále mj. dohodly na náhradě poplatku vzniklých věřiteli při prodlení klienta (žalované) ve výši 250 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné žalované částky včetně nákladů řízení s upozorněním na možné soudní řízení v případě neuhrazení.14. Z faktury a přehledu soud zjistil konečnou výši dlužné částky 45 487,37 Kč s tím, že žalované byly účtovány vynaložené náklady, a že žalovaná vybrala 30 000 Kč, 750 Kč a 1 000 Kč z poskytnutého úvěru.15. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit n