9 C 8/2025-43 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 145 108,15 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi stranami byla dne 19. 8. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. 6977917063, jejíž součástí byly také Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 192 119 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 4 100 Kč vždy do každého 18. dne v měsíci. Své povinnosti porušila, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, celý úvěr byl proto zesplatněn ke dni 30. 12. 2023. Žalovaná byla písemně vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby, ani pak však svůj dluh nezaplatila.2. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů zjištěných nahlédnutím do veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík), dále vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, která deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 11 377 Kč měsíční výdaje uvedla ve výši 0 Kč, žalobkyně tak provedla vlastní výpočet a stanovila životní výdaje na částku 5 683 Kč měsíčně (na bydlení, jídlo atd.). Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že žádné dluhy nemá, nicméně žalobkyně zjistila, že v době sjednávání předmětné smlouvy o úvěru již měla u ní sjednán revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 250 Kč, dále spotřební úvěr se splátkou 1 167 Kč a hotovostní úvěr se splátkou 2 500 Kč (tento úvěr byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Tvrzenou majetkovou situaci (příjmy a výdaje) si žalobkyně ověřila z potvrzení o příjmech zaměstnavatele žalované. Žalobkyně tak došla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr se splátkou 4 100 Kč řádně splácet, když z jejího příjmu 11 377 Kč jí po odečtení splátkového zatížení zbude 5 860 Kč k pokrytí životních nákladů.3. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř.).4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Smlouvou o úvěru č. 6977917063 uzavřenou dne 19. 8. 2020 mezi žalobkyní a žalovanou vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 192 119 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách po 4 100 Kč.9. Výpisem žalobkyně doložila jakým způsobem, kolik a kdy bylo na dluh žalovanou zaplaceno a že celkem na dluh již zaplatila částku 161 885,52 Kč.9. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalované coby spotřebitelky splácet úvěr.10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila listinu nazvanou Posouzení úvěruschopnosti klienta a Potvrzení zaměstnavatele žalované o výši jejích příjmů. Nepředložila však žádné důkazy ohledně posouzení konkrétních měsíčních výdajů žalované (např. výpisy z účtu apod.), ani nedoložila, jestli a jak bylo zjištěno, zda a jaké má případně žalovaná další dluhy a jaká je její platební morálka. Přitom již při vyplňování žádosti žalovaná uvedla nepravdivé údaje, když zatajila již poskytnuté úvěry a výši splátek (tyto žalobkyně zjistila interně z vlastních systémů) a stejně tak žalované v žádosti neuvedla žádné své výdaje. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost poskytovatele úvěru uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že údaje poskytnuté žalovanou nebyly řádně ověřeny, když nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by před uzavřením smlouvy byla ověřena tvrzení žalované o výši jejích výdajů. Žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 11 377 Kč měsíční výdaje uvedla ve výši 0 Kč, žalobkyně tak provedla vlastní výpočet a stanovila životní výdaje na částku 5 683 Kč měsíčně (na bydlení, jídlo atd.). Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že žádné dluhy nemá, nicméně žalobkyně zjistila, že v době sjednávání předmětné smlouvy o úvěru již měla u ní sjednán revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 250 Kč, dále spotřební úvěr se splátkou 1 167 Kč a hotovostní úvěr se splátkou 2 500 Kč (tento úvěr byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Tvrzenou majetkovou situaci (příjmy a výdaje) si žalobkyně ověřila z potvrzení o příjmech zaměstnavatele žalované, z veřejných rejstříků a interního systému, další listiny, z nichž žalobkyně konkrétně ověřovala úvěruschopnost žalované, soudu předloženy nebyly. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně, jež nabyla pohledávku postoupením, vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částky 30 263,48 Kč (poskytnuto bylo 192 119 Kč, žalovaná zaplatila celkem částku 161 885,52 Kč). Žalobkyně má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, přičemž soud stanovil novou lhůtu splatnosti ode dne následujícího po zesplatnění celého úvěru, tedy ode dne 31.12.2023. Ve výroku I tak soud rozhodl o