17 C 252/2025-95 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 24. 7. 2025 zaplacení částky 186 875,31 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 26. 5. 2021 uzavřena smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 9,9 % p.a. v měsíčních splátkách po 3 780 Kč vždy k 25. dni každého měsíce, počínaje dnem 25. 6. 2021. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník a Obchodní podmínky. Protože žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 25. 8. 2024. Ke dni podání žaloby pak byla dlužná částka představována jistinou ve výši 185 075,31 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč, sjednanými úroky a úroky z prodlení.K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, bylo vycházeno z údajů sdělených žalovaným, který uvedl příjem ve výši 45 000 Kč. Příjmy a výdaje byly ověřeny z běžného účtu žalovaného, ze kterého byl zjištěn příjem 25 000 Kč a výdaje ve výši 16 555 Kč měsíčně. Platební kapacita pak byla představována částkou 8 445 Kč, která byla pro sjednanou splátku 3 780 Kč dostatečná.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 15. 12. 2025, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 3. 12. 2025).3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Dle Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 21. 5. 2021 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného úroku způsobem uvedeným ve smlouvě, tj. ve splátkách po 3 780 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena 25. 6. 2021; úroky byly sjednány pevnou úrokovou sazbou ve výši 9,9 % p.a. Úvěr měl být zaplacen 96 splátkami.Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 25. 8. 2024 a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 195 844,29 Kč, jak vyplývá z oznámení ze dne 27. 8. 2024.Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané, že žalovanému byla částka 250 000 Kč poskytnuta dne 26. 5. 2021. Výpisem z úvěrového účtu pak žalobkyně prokázala, že žalovaný na dluh uhradil celkem částku 124 740 Kč; dlužná částka pak činila 185 075,31 Kč na jistině a 1 800 Kč na poplatcích.7. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 21. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný deklaroval, že jako podnikatel dosahuje čistého měsíčního příjmu 45 000 Kč, pravidelné výdaje byly uvedeny ve výši 3 000 Kč + splátky úvěrů 6 013 Kč.Dle informací z CBCB splácel žalovaný dva úvěry, a to měsíčními splátkami ve výši 3 474 Kč a ve výši 2 513 Kč.8. Po provedeném řízení dospěl soud závěru, že žalobní návrh je důvodný.Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.9. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila údaje sdělené žalovaným a výpisy z jeho účtu za dobu od září 2020 do května 2021. Z těchto listin jednoznačně vyplynulo, že platební kapacita žalovaného byla dostatečná pro splácení předmětným úvěrem sjednané splátky. Dle názoru soudu tak bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud tak dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru byla uzavřena platně. Žalovaný pak nejen neprokázal, ba ani netvrdil, že by dluh uhradil, či že by dluh zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i sjednané úroky a úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 476 Kč; odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) po 8 580 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.); 3 x 450 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.); 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku, tj. 4 788 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 35 064 Kč.