17 C 316/2025-86 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 7. 10. 2025 zaplacení částky 103 078,14 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 1. 3. 2024 uzavřena smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 106 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 15,1 % p.a. v měsíčních splátkách po 3 680 Kč splatných vždy k 14. dni každého měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník a Obchodní podmínky. Protože žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 14. 11. 2024. Ke dni podání žaloby pak byla dlužná částka představována jistinou ve výši 101 278,14 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč, sjednanými úroky a úroky z prodlení.K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, bylo vycházeno z údajů sdělených žalovaným, který uvedl příjem ve výši 23 534 Kč. Příjmy a výdaje byly ověřeny z běžného účtu žalovaného, ze kterého byl zjištěn žalovaným deklarovaný příjem a výdaje ve výši 13 907,09 Kč měsíčně. Platební kapacita pak byla představována částkou 9 626,91 Kč, která byla pro sjednanou splátku 3 680 Kč dostatečná.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 15. 1. 2026, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 5. 1. 2026).3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Dle Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 1. 3. 2024 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 106 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného úroku způsobem uvedeným ve smlouvě, tj. ve splátkách po 3 680 Kč měsíčně, splatných vždy do 14. dne každého kalendářního měsíce; úroky byly sjednány pevnou úrokovou sazbou ve výši 15,1 % p.a. Úvěr měl být zaplacen 36 splátkami.Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 14. 11. 2024 a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 109 857,39 Kč, jak vyplývá z oznámení ze dne 16. 11. 2024.Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané, že žalovanému byla částka 106 000 Kč poskytnuta dne 4. 3. 2024. Výpisem z úvěrového účtu pak žalobkyně prokázala, že žalovaný na dluh uhradil celkem částku 7 804,61 Kč; dlužná částka pak činila 101 278,14 Kč na jistině a 1 800 Kč na poplatcích.7. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 1. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný deklaroval, že je ženatý, bez vyživovací povinnosti, dosahuje čistého měsíčního příjmu 23 534 Kč, pravidelné výdaje byly uvedeny ve výši 6 500 Kč + splátky úvěrů 7 489 Kč.Dle informací z CBCB splácel žalovaný dva úvěry, a to měsíčními splátkami ve výši 2 489 Kč a ve výši 5 000 Kč.Dle výpisů z běžného účtu žalovaného činil zůstatek na účtu 2 207,65 Kč v lednu 2024 a 7 279,03 Kč v únoru 2 024.8. Po provedeném řízení dospěl soud závěru, že žalobní návrh je důvodný.Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.9. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila údaje sdělené žalovaným a výpisy z jeho účtu za dobu od ledna do března 2024. Z těchto listin jednoznačně vyplynulo, že platební kapacita žalovaného byla dostatečná pro splácení předmětným úvěrem sjednané splátky. Dle názoru soudu tak bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud tak dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru byla uzavřena platně. Žalovaný pak nejen neprokázal, ba ani netvrdil, že by dluh uhradil, či že by dluh zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i sjednané úroky a úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 124 Kč; odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) po 5 260 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.); 3 x 450 Kč paušál (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.); 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku, tj. 3 045 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 21 669 Kč.