17 C 8/2026-56 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 9. 10. 2025 zaplacení částky 282 129,24 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že mezi žalovanou a jejím právním předchůdcem (společnost Sberbank CZ, a.s., v likvidaci) byla dne 9. 9. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (nové číslo , hodnota, ), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 447 913 Kč, který se žalovaná (včetně smluvních úroků ve výši 4,4 % p.a.) zavázala řádně splatit, a to v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 5 333 Kč. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, prohlásila žalobkyně úvěr ke dni 1. 11. 2024 za okamžitě splatný. Celkem žalovaná na úvěr zaplatila částku 162 381,35 Kč. Žalovaná částka je pak představována jistinou ve výši 239 001,65 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč, úroky a úroky z prodlení.K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že vyjma předloženého protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta nemá k dispozici žádné další listiny.2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 12. 2. 2026, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 2. 2. 2026).3. Návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 9. 2021 a akceptací návrhu ze dne 9. 9. 2021 vzal soud za prokázané, že touto byl žalované poskytnut úvěr ve výši 385 000 Kč, který měl být splacen s úrokem ve výši 4,4 % p.a. v měsíčních splátkách po 5 333 Kč (datum poslední splátky 21. 8. 2028).Dopisem ze dne 29. 9. 2024 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu po splatnosti do 31. 10. 2024.Dopisem ze dne 2. 11. 2024 žalobkyně žalované sdělila, že dluh ve výši 244 385 Kč k datu 1. 11. 2024 zesplatnila.Výpisem z úvěrového účtu č. , č. účtu, měl soud za prokázané, že žalovaná čerpala celkem 385 000 Kč, na dluh uhradila celkem 162 381,35 Kč.4. Z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána s celkovým měsíčním příjmem 55 015 Kč, v době poskytnutí úvěru byla svobodná a bydlela v bytě v osobním vlastnictví (s počtem členů domácnosti 1).Dle protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta ze dne 9. 9. 2021 byla žalovaná zaměstnána s příjmem 55 015 Kč, její výdaje činily 10 289 Kč (splátky závazků), 9 807 Kč (ostatní výdaje), 4 005 Kč (splátky konsolidovaných úvěrů), 5 333 Kč (splátka nového úvěru), výdaje za úvěry po poskytnutí 11 617 Kč.5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný.Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila žádost o poskytnutí úvěru a protokol o prověření úvěruschopnosti klienta. Byť nebyly předloženy žádné další listiny dokládající příjmy a výdaje žalované v době poskytnutí úvěru, je zjevné, že žalovaná byla schopna úvěr splácet, a to s ohledem na celkem splacenou částku (162 381,25 Kč). Proto soud považoval smlouvu o úvěru za platně uzavřenou. Žalovaná pak nejen neprokázala, ale ani netvrdila, že by dluh nevznikl, event. že by tento uhradila. Proto žalobkyně řádně, v souladu se smlouvou, dluh zesplatnila a dlužná částka tak činí částku žalovanou. Za této situace soud žalobnímu návrhu vyhověl a žalobkyni přiznal i sjednané úroky a úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. 351/2013 Sb.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 11 286 Kč + paušální náhrady ve výši 750 Kč (450 Kč sepis žaloby a 300 Kč výzva k plnění).