9 C 223/2025-29 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 12 889,56 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi stranami byla dne 16. 3. 2023 uzavřena Smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , č. účtu, , jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Žalované bylo umožněno čerpat úvěr na sporožirovém účtu (kontokorent) až do sjednaného limitu ve vši 11 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaná dle smlouvy zavázala platit úrok ve výši 18,9 % a poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku žalobkyně. Žalovaná, ačkoli úvěr čerpala, tento řádně, v souladu se smluvním ujednáním, nehradila. Proto žalobkyně dne 1. 9. 2024 převedla dluh žalované na evidenční účet pohledávek a smlouvu o sporožirovém účtu a další dohody o službách souvisejících vypověděla. Žalovaná částka ve výši 12 889,56 Kč představuje záporný zůstatek na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 1 051,15 Kč za dlužný smluvní úrok ve výši 12,75 % p.a. počítaný z jistiny za období od 2. 9. 2024 do 14. 4. 2025, částku ve výši 1 075,26 Kč za zákonný úrok z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 2. 9. 2024, kdy se žalovaná dostala do prodlení, do 14. 4. 2025 a dále smluvní úrok 12,75 % p.a. z částky 12 889,56 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 12 889,56 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou o zaplacení dluhu opakovaně písemně upomínala, ta však na dluh nezaplatila ničeho.2. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř.).3. Smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 16. 3. 2023, Potvrzením o poskytnutí finančních prostředků, sazebníkem poplatků a doručenkou autorizačního kódu měl soud prokázáno, že touto se , právnická osoba, ., zavázala žalované poskytnout úvěr na sporožirovém účtu až do výše 11 000 Kč s tím, že za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 18,9 % ročně a další poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku žalobkyně s tím, že úvěr měla splatit do 1 roku ode dne počátku čerpání úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., a Ceník.Rozsah čerpání, splácení a konečnou výši dluhu žalobkyně doložila výpisem z úvěrového účtu.Dopisem ze dne 3. 9. 2024 žalobkyně žalované sdělila, že z důvodu nevyrovnání nepovoleného přečerpání dne 2. 9. 2024 převedla dlužnou částku ve výši 13 121,24 Kč na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků (12 889,56 Kč za nepovolený debet a 231,68 Kč za řádné úroky z úvěru a úroky z prodlení v zákonné výši).4. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025 včetně dodejky žalobkyně doložila, že žalovanou prostřednictvím své právní zástupkyně písemně vyzvala k zaplacení dluhu a upozornila ji na možnost podání žaloby ve věci.5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Listinnými důkazy shora uvedenými bylo prokázáno, že po řádném prověření úvěruschopnosti žalované byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr do výše úvěrového limitu, který čerpala. Žalovaná pak nejen neprokázala, ale ani netvrdila, že by dluh v uvedené výši nevznikl nebo že by tento alespoň zčásti uhradila. Žalobkyně řádně, v souladu se smlouvou, dluh ke dni 1. 9. 2024 zesplatnila a dlužná částka tak nyní činí částku žalovanou. Žalovaná byla o zaplacení opakovaně bezvýsledně upomínána. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobnímu návrhu tak, jak byl podán, vyhověl. Žalobkyni zároveň přiznal i požadované sjednané úroky z úvěru a úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 400 Kč a za 1 úkon právní pomoci (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 273 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 373 Kč.