13 C 125/2021-82 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28.1.2021 domáhala po žalované zaplacení předmětné částky s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli peněžní prostředky včetně poplatků. [příjmení] měla být splacena do 27.4.2020. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 2 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní (předsmluvních informací, úvěrové smlouvy, předžalobní výzvy včetně podacího archu, výpisu z bankovního účtu, výpisu proplacení smlouvy, splátkového kalendáře a sazebníku poplatků), z nichž zjistil následující skutkový stav: 4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované prostřednictvím interního prověření kreditního skóre žalované žalobcem. Úvěr měl být žalovanou uhrazen nejpozději dne 27.4.2020. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila, uhradila celkem pouze částku 2 Kč. Žalovaná ani po předžalobní výzvě dluh neuhradila. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazek žalobkyně a žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 4.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytnul žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalované prokázala (např. doklady o majetkových poměrech žalované - o příjmu žalované, nájemní smlouva, SIPO atp.). Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 4.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 4.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaná zaplatila žalobkyni na požadované částce 4.000 Kč pouze celkem 2 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 3.998 Kč, coby plnění, které žalovaná od předchůdce žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. Jelikož žalovaná prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je, s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, 25.5.2021, tedy den následující po doručení žaloby žalované (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) (výrok I.) 12. Ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a úroku z prodlení proto soud žalobu jako nedůvodnou (s ohledem na shora uvedené odůvodnění o neplatnosti smlouvy) zamítl. (výrok II.) 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 729,91 Kč, přičemž tato částka představuje 49,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,51 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,49 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5.366 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (výrok III.) 14. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).