13 C 144/2021-85 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25.9.2020 domáhala po žalovaném zaplacení žalovaných částek s odůvodněním, že žalovaný dne 18.7.2017 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč, a dále uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli peněžní prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Pohledávka byla dne 29.11.2019 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání se účastníci nedostavili. Žalobkyně svoji neúčast omluvila, nežádala o odročení jednání. Žalovaný svoji nepřítomnost předem neomluvil, nežádal o odročení jednání. Soud tak jednal za splnění podmínek § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu, přičemž další navržené důkazy pro jejich nadbytečnost zamítnul. Provedenými důkazy soud zjistil následující skutečnosti: -) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně úroku a poplatků v 58 týdenních splátkách. -) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně úroku a poplatků v 58 týdenních splátkách. -) Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o postoupení vyrozuměn. -) Z karet zákazníka, že předchůdce žalobkyně zkoumal před poskytnutím úvěrů úvěruschopnost žalovaného vyplněním formulářů o příjmech a výdajích žalovaným. -) Z upomínky právního zástupce žalobkyně, adresované žalovanému ze dne 30.4.2020, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Z kopie poštovního podacího archu, že předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána na adresu jeho bydliště. 4. Po provedeném dokazování soud učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] na základě nich byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši vždy 9.000 Kč (dohromady 18.000 Kč). Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného tím, že žalovaný vyplnil do formulářů žalobce (karta zákazníka) údaje o svých majetkových poměrech. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalobkyně a žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku dohromady v celkové výši 18.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytnul žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalovaného prokázala. Žalobkyně totiž v řízení předložila toliko pouze karty zákazníka, které byly vyplněny žalovaným. Poskytovatel úvěru se spokojil pouze s těmito údaji uvedenými žalovaným a nijak dále neověřoval jejich pravdivost. Poukázat lze přitom i na skutečnost, že žalovaný dne 13.7.2017 uvedl, že žádá peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, úvěruschopnost měla být prověřována právě k této částce, avšak i přesto byly úvěrovou smlouvou žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 9.000 Kč, což svědčí o zjevně nedbalém přístupu poskytovatele k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 9.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Soud byl připraven na ústním jednání poskytnout žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve vztahu k nedostatkům žaloby co do tvrzení a označení důkazů stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nicméně poučení nemohlo být realizováno s ohledem na nepřítomnost žalobkyně na proběhnuvším ústním jednání. 12. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty finanční prostředky celkem ve výši 18.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaný zaplatit žalobkyni na poskytnuté úvěry částku 4.230 Kč (na smlouvu o úvěru [číslo]) a částku 6.340 Kč (na dluh ze smlouvy [číslo]). Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 4.770 Kč (dluh ze smlouvy o úvěru [číslo]) a dál