13 C 156/2021-64 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21.12.2020 domáhala po žalované zaplacení předmětné částky s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli peněžní prostředky včetně poplatků a úroku. [příjmení] měla být splacena v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem 2 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání se účastníci nedostavili. Soud tak jednal za splnění podmínek § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků. Z dokazování provedeného u jednání soud zjistil následující skutečnosti: - Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové a rámcové smlouvy ze dne 17.3.2018, úvěrové smlouvy [číslo] sazebníku, sazebníku poplatků a kopie občanského průkazu žalované, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se tyto prostředky zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem a poplatky za poskytnutí úvěru. - Z výpisu o proplacení smlouvy a zprávy [právnická osoba], že žalobkyně poskytla na účet žalované peněžní prostředky z úvěru ve výši 15.000 Kč. - Z výpisu čerpání splátek a úhrad, že žalovaná ke dni 18.12.2020 uhradila žalobkyni celkem částku 2 Kč. - Z výzvy před vymáháním, že žalovaná byla upozorněna na existenci dluhu a vyzvána k jeho úhradě. - Z výzvy o splacení půjčky z 3.12.2018, že žalovaná byla vyzvána k předčasnému splacení celého dluhu. - Z předžalobní výzvy k plnění z 21. 7. 2020, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky. 4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. Závazek žalobkyně a žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 15.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytnul žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalované prokázala. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 15.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud byl připraven na ústním jednání poskytnout žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve vztahu k nedostatkům žaloby co do tvrzení a označení důkazů stran posouzení úvěruschopnosti žalované, nicméně poučení nemohlo být realizováno s ohledem na nepřítomnost žalobkyně na proběhnuvším ústním jednání. S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 15.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaná zaplatila žalobkyni na požadované částce 15.000 Kč pouze celkem 2 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 14.998 Kč, coby plnění, které žalovaná od žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. Jelikož žalovaná prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je, s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, 5.7.2021, tedy den následující po doručení žaloby žalované (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) (výrok I.) 10. Ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a úroku z prodlení proto soud žalobu s ohledem na výše uvedenou argumentaci jako nedůvodnou zamítl. (výrok II.) 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 12. Uloženou platební povinnost je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).