13 C 157/2021-72 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27.1.2021 domáhala po žalované zaplacení předmětné částky s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli peněžní prostředky včetně úroku a poplatků. [příjmení] měla být splacena do 5.6.2016. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas, když uhradila pouze částku ve výši 13.100 Kč. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli peněžní prostředky včetně úroku a poplatků. [příjmení] měla být splacena do 30.8.2016. Žalovaná na tuto smlouvu uhradila pouze 4.100 Kč. Pohledávka byly dne 6.12.2019 postoupeny na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo dne 21.9.2021 konáno jednání, na které se účastníci nedostavili. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli peněžní prostředky včetně úroku a poplatků (smlouva o půjčce [číslo] vč. smluvních podmínek). Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli peněžní prostředky včetně úroku a poplatků (smlouva o půjčce [číslo] vč. smluvních podmínek). Před poskytnutím peněžních prostředků byla zkoumána úvěruschopnost žalované v každém jednotlivém případě prostřednictvím karty zákazníka vyplněné žalovanou (karty zákazníka). Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Pohledávky byly dne 6.12.2019 postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek vč. podacího lístku). Žalovaná ani po předžalobní výzvě žalobkyni tvrzený dluh neuhradila (výzva k plnění vč. podacího lístku). 6. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalobkyně a žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o zápůjčce (§2390 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 20.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytnul žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalované prokázala. Žalobkyně v řízení předložila pouze karty zákazníka, v nichž jsou žalovanou uvedeny údaje o jejích majetkových poměrech. Takové posouzení úvěruschopnosti však nelze považovat za řádné, neboť pouze nekriticky přejímá tvrzení spotřebitele, aniž by tato tvrzení a tedy též finanční a majetkové poměry spotřebitele věřitel jakkoli ověřil. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžité prostředky v jednotlivém případě vždy ve výši 10.000 Kč (celkem 20.000 Kč) bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud byl připraven na ústním jednání poskytnout žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve vztahu k nedostatkům žaloby co do tvrzení a označení důkazů stran posouzení úvěruschopnosti žalované, nicméně poučení nemohlo být realizováno s ohledem na nepřítomnost žalobkyně na proběhnuvším ústním jednání. 12. S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši celkem 20.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaná zaplatila žalobkyni na požadované částce 20.000 Kč celkem 17.200 Kč (4.100 Kč + 13.100 Kč). Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 2.800 Kč, coby plnění, které žalovaná od předchůdce žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. Jelikož žalovaná prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je, s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, 27.7.2021, tedy den následující po doručení žaloby žalované (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) (výrok I.) 13. S ohledem na výše uvedený názor