13 C 158/2020-42 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 8. 4. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 2.000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od 28. 7. 2014 do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] p. l. c., MT [číslo], sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo], Malta (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 27. 7. 2014, tento svůj závazek však nesplnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Od postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani v reakci na předžalobní upomínku datovanou 13. 2. 2020. 2. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouvy o půjčce, všeobecných obchodních podmínek, příkazu k úhradě, výpisu z účtu, poslední výzvy k dobrovolnému uhrazení dluhu a oznámení o postoupení pohledávky), z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): 3. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 2.000 Kč prostřednictvím poštovní poukázky a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 340 Kč do 27. 7. 2014. Žalovaná svůj závazek ani zčásti neuhradila (v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 18. 1. 2018, který byl žalované zaslán dne 26. 1. 2018. Dne 3. 3. 2020 byla žalované doporučeně zaslána předžalobní výzva, datovaná ke dni 13. 2. 2020. 4. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), kterou se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s výše uvedeným poplatkem v celkové výši 2.340 Kč. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byla-li žalovaná o postoupení vyrozuměna (§ 1882 občanského zákoníku), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaná by byla povinna plnit žalobkyni. Z obsahu spisu a provedených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaná svůj dluh byť jen částečně zaplatila, soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni, která je ve věci vzhledem k účinnému postoupení pohledávky aktivně legitimována, částku, kterou v žalobě uplatnila, tedy jistinu ve výši 2.000 Kč. Z důvodu prodlení žalované žalobkyni náleží rovněž úrok v prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalované. (výrok I.) 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve výši 600 Kč (tedy částka 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, stanovená z tarifní hodnoty 2.000 Kč), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tedy částka 100 Kč za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby) a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (tedy ve výši 21 % z částky 900 Kč). K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud dodává, že u tohoto soudu již bylo žalobkyní podáno větší množství skutkově a právně obdobných žalob, přičemž se jedná o prakticky totožná podání, pouze s rozdílnými údaji o uzavřených smlouvách, částkách a lhůtách, a lze je tak považovat za ustálený vzor. (výrok II.) 6. Lhůta ke splnění platebních povinností žalované byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.