13 C 210/2021-66 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27.1.2021 domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč, a dále smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli peněžní prostředky včetně úroků a poplatků. [příjmení] měla být splacena do 3.10.2019, resp. 25.1.2019. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Pohledávka byla dne 29.11.2019 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci se konalo dne 9.11.2021 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 22.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v týdenních splátkách po (poslední splátky ve výši 3.10.2019), kdy první splátka je splatná do 7. dne od data uzavření smlouvy. - Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v týdenních splátkách po (poslední splátky ve výši 3.10.2019), kdy první splátka je splatná do 7. dne od data uzavření smlouvy. Z kart zákazníka ze dne 30.11.2017 a ze dne 4.4.2018, že věřitel před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněných údajů o jeho majetkových poměrech. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, že pohledávka ve výši byla postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o postoupení vyrozuměn. - Z upomínky právního zástupce žalobkyně včetně dokladu o odeslání, adresované žalovanému ze dne 3.9.2020, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] [číslo] na základě kterých byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč a 12.000 Kč. Před poskytnutím úvěrů byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů v kartě zákazníka. Žalovaný úvěry řádně a včas neuhradil. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. Závazek žalobkyně a žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 22.000 Kč a 12.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytnul žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 22 000 Kč a 12 000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 22.000 Kč a 12.000 Kč (celkem 34.000 Kč), bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaný zaplatil žalobkyni částku 1.700 Kč na smlouvu [číslo] částku 7.370 Kč na smlouvu [číslo] (celkem 9.070 Kč). Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 20.300 Kč ze smlouvy [číslo] částky 4.630 Kč ze smlouvy [číslo] coby plnění, které žalovaný od předchůdce žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. Jelikož žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je, s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, 16.9.2021, tedy den doručení žaloby žalovanému (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) (výrok I.) 11. Ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a úroku z prodlení soud s ohledem na výše uvedené odůvodnění žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. 12. O náhradě nákladů ř