13 C 217/2021-76 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26.3.2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 26.900 Kč z titulu neuhrazených smluv o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] a smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] (obě s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se ani jeden z účastníků nedostavil. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v jejich nepřítomnosti. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný dne [datum] uzavřel s předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu byla poskytnuta v hotovosti finanční částka 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet spolu s úrokem po 450 Kč týdně. (zjištěno ze smlouvy o půjčce [číslo]). Dne [datum] pak žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně další smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu byla v hotovosti poskytnuta finanční částka 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem po 300 Kč týdenních splátkách (zjištěno ze smlouvy o půjčce [číslo]). Z kart zákazníka ze dne 21.3.2016 a 6.6.2016 bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně před poskytnutím půjček zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněných údajů o jeho majetkových poměrech. Pohledávky věřitele pak byly postoupeny na žalobkyni ke dni 6.12.2019, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání). Žalovaný byl upomínán o úhradu svého dluhu (zjištěno z výzvy k plnění z 22.2.2021 včetně podacího lístku). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byly uzavřeny 2 smlouvy o zápůjčce, na základě nichž byla žalovanému poskytnuta hotovost v celkové výši 25.000 Kč. Před poskytnutím zápůjček byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů v kartě zákazníka. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 5. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznine smlouva o zápůjčce. Dle § 2395 odst. 1 věty prvé o.z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 25.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, věřitel tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit zápůjčku. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení předložila pouze karty zákazníka, které žalovaný vyplnil před poskytnutím úvěru, toto je však zcela nedostačující. Žalobkyně nijak nedoložila, že by si údaje uvedené žalovaným v kartě zákazníka jakýmkoli způsobem ověřovala a sama činila další kroky k ověření schopnosti žalované zápůjčky splácet. Soud byl připraven žalobkyni poskytnout zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. u ústního jednání, s ohledem na nepřítomnost žalobkyně však nemohlo být poučení poskytnuto. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 25.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 25.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaný zaplatil žalobkyni částku 11.150 Kč na smlouvu o zápůjčce [číslo] částku 5.450 Kč na smlouvu o zápůjčce [číslo]. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 5.550 Kč coby plnění, které žalovaný od předchůdce žalobkyně převzal na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ale dosud neposkytl zpět, a dále žalovaného zavázal k zaplacení částky 4.850 Kč coby plnění, které žalovaný od předchůdce žalobkyně převzal na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ale dosud neposkytl zpět. Jelikož žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den 1.10.2021, tedy den následující po doručení žaloby žalovanému (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) (výrok I.) 8. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobk