13 C 224/2021-74 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 16.668částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu dluhu z neuhrazené smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a zák. č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní (smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, výpisu z účtu ZAPLO, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, předžalobní upomínky včetně podacího archu). 4. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 12.000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dluh zaplatit včetně úroků do 17.7.2019. Žalovaný však dluh neuhradil řádně a včas. Žalovaná tak po žalovaném požaduje neuhrazenou jistinu 12 000 Kč, neuhrazený úrok ve výši 2.760 Kč, smluvní pokutu ve výši 4.680 Kč a náhradu nákladů za upomínku 100 Kč. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. 8. Závazek žalobkyně a žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). V řízení bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 12.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že věřitel a žalovaný jako dlužník jednali o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytnul žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdce splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalovaného prokázala. Příp. poučení soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. nebylo žalobkyni s ohledem na její nepřítomnost u ústního jednání poskytnuto. Lze tedy shrnout, že právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudila zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na tyto skutečnosti bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaný nezaplatil žalobkyni na požadované částce 12.000 Kč ničeho, jiný závěr se nepodává ani z výsledků provedeného dokazování. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 12.000 Kč, coby plnění, které žalovaný od předchůdkyně žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. Jelikož žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost zaplatit úroky z prodlení ode dne prodlení. Tímto dnem je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den 1.10.2021, tedy den následující po dni doručení žaloby žalovanému (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.). S ohledem na tyto skutečnosti soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Ve zbytku žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, a to z části kapitalizovaného, smluvního úroku z prodlení (částečně kapitalizovaného) a smluvní pokuty pak soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 665,53 Kč, přičemž tato částka představuje 43,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16.668 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, sepis žaloby) a 1x poloviční úkon pr. služby (jednoduchá výzva k plnění) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč (výrok III.) 11. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).